Z nabídky EW600 jsem ochutnal jen par kilometru. A ty byly úžasné: polní cesty, luční cesty, pěšinky jsem si užíval, navíc díky novým gumám pohodlně ve stupačkách a ne jako na koloběžce :-).
Co jsem absolvoval jsem projel sám, neb strategie dohnat Tyfozu se ukázala být příliš optimistickou už na prvním táhlém lučním výjezdu.
Absence podobných zkušeností a přítomnost přirozené nešikovnosti mi umožnila první mocný zážitek večera, pocit, že koukám na Kilimandžáro a výsledek ten, že při prvním pokususu o zdolání té hory mi chybělo dobrých šest metrů.
Zkušenost č.1: Šikmá stopa cestu nezkracuje.
Zkušenost č.2: Vhodná vláčecí strana je ta na které NENÍ boční stojan, který má tendenci působit jako účinná kotva.
Nabírání cenných zkušeností mne stálo, z pohledu off road nadšence nadbytečné, ulomené zrcátko a SPZ. Mezitím kolem mne lítaly rakety osedlané zkušenějšími jezdci. Při druhém pokusu mi chyběly nějaké dva tři metry a díky obětavé pomoci přítomného filantropa jsem třetí pokus absolvovat nemusel.
Po uklizení zbytků a předčasných opravách uchycení SPZ jsem mohl začít ochutnávat trasu a v mých představách novorozeného závodníka přestat ztrácet na Tyfozu.
Cestou potkávám odstavenou afriku, která trpělivě čeká na odvoz. Když dál nepočítám drobnou příhodu, kdy mne prvně v živote z motorky shodila kamera zachycená o jakousi pružnou a houževnatou liánu, postup byl suprovní až do místa, kde se pěšina spustila v něco, co můj vyděšený mozek vykreslil jako třímetrový dosti kluzký sráz lehce se stáčející vlevo, který navazuje na cestu v prudké pravé zatáčce a který je zprava ohraničen další terénní šikminou se zurčícím potůčkem.
Uprostřed hrany, jíž Sráz začíná, je drážka, jejíž původ vypadá, jako by snad měl někdo potřebu prudce akcelerovat. Já měl potřebu brzdit a chystat se opustit motorku tak, abychom dolů klouzali po souběžných drahách.
Dle improvizovaného plánu doklouzávám dolů, stavím se na zadní a vyjeveně koukám na motorku, která leží jako přibitá šikmo hlavou dolů v horní třetině srázu.
Je osm večer a začíná dlouhé období kluzkých výstupů a marného cloumání s dvěstě kilovou motorkou, která se řidítky a kdovíčímsakraještě drží kořeny prorostlé země a odmítá se pustit...
Zkušenost č.3: Kapesní nůž, jak název velmi rozumně radí, by měl být v kapse. Ukrytý ve vaku na neznámém místě se, pravda, při pohledu z té lepší stránky, neumaže a netupí při barbarském řezání kořenů.
Zkušenost č.4: Tyčkovitá konstituce jezdce poskytuje malou výhodu snadnějšího výstupu kluzkým svahem a značnou nevýhodu při dynamice procesu oddělování přírody a stroje frenetickým cloumáním.
Zkušenost č.5: Motorka po opadání nepotřebných částí vykazuje ve střednědobém výhledu větší pevnost než kořenový systém.
Po věčnosti nějakých patnácti či dvaceti minut barbarského boje stroje s životem Svahu se motorka s ošklivým praskavo-trhavým zvukem, pro tentokráte kořenů, konečně podvoluje plánu a sklouzává dolů do míst, kde už se dá uvést do přirozenějšího typu pohybu.
Okolní scenérie konečně ztrácí nudnou statičnost a začíná se pohybovat.
A pohybuje se mile až do místa, kde kukuricne pole, po jehož okraji vede stopa, na dvacet metrů uhýbá od těsně přiléhajícího valu obklopujícího lom a nechává prostor pro rychlou volbu.
Spěchám, nezastavuju, rychle hodnotím možnosti postupu a neomylně volím špatně. Aspoň na něco mám talent.
Travnatá část těsně u valu skrývá neuspořádanou soustavu kolejí, na jejímž počátku najednou stojím ve stupačkách a zároveň na zemi a spojnice os kol opouští horizontálu. Je devět večer a já dostávám příležitost prozkoumat pro mne nový obor "Opakované vyprošťování motorky opakovaně zahrabávané v hlinité a jílovité podmáčené půdě".
První záhrab se ukázal být jednoduchý: půl hodiny opracovávání terénu špičkou jezdcovy turistické motoboty, uložení motorky na pravobok, zvýšení třecích sil vrstvou kukuřičných listů a větviček blízké lísky a kolem třech čtvrtích na deset vyrážíme brázdou vpřed.
Po pěti metrech přistávám plechem v úžlabině a znovu stojím. Aha, tak to jsem při rekognoskaci terénu přehlídl. Tentokrát je půda houževnatější a údery špičkou boty rázně vrací. Jíl je holt jiný soupeř. Situaci trošku navíc znepříjemňuje množství vody naokolo.
Motorku se mi daří uložit na pravobok, vystýlám kolu směsí lísky a kukuřice a já začínám být dost unavený. Jak moc, si uvědomuju ve chvíli, kdy zaboha nemůžu zvednou motorku.
Jak ležím ve vodě a visím na ležící motorce, přichází SMS kanálem zpráva od Tyfozy, který si vybral kus dál na výjezdu řádnou porci smůly a odjíždí pochroumán domů.
Volám klukům z organizačního, domlouváme laskavou výpomoc na ráno, pakliže se mi nepovede přesvědčit brázdu, že už nás hostí dost dlouho, přece jen nějak stavím motorku do svislice, startuji, zjišťuji, že metoda zvýšení třecích sil kukuřicí tentokrát nefunguje, jdu se najíst a spát nad lom a pod měsíc v téměř úplňku.
Ráno se soukám do mokrého oblečení, ometám zklamané slimáky, voláním a pískáním prosím hejno divočáků o změnu působiště a v šest jdu pokračovat v nabírání zkušeností.
Zkušenost č.6: Zadní kolo se dá s úspěchem použít jako čerpadlo na odstranění vody z hlubokého úzké bazénku, v němž spočívá. Motorka se nakloní, jak jen lože dovolí a špunty C-02 točícího se kola účinně vymetají vodu přes blatník, při vyšších než optimálních otáčkách pak přes přilehlou část jezdce, do prostoru naokolo.
Zkušenost č.7: Nalezený kapesní nůž poslouží k opracování silnější větve lísky do tvaru primitivního rýče, jímž je zase možno opracovávat stěny hluboké jímky, v níž se koupe zadní kolo.
V osm hodin po sérii neúspěšných pokusů o položení motorky volám Pardálovi s prosbou o svaly.
O půl deváté se mi daří položit motorku! Další tři čtvrtě hodiny trávím putováním po okolí a snášením kamenů, jimiž vystýlám dno. Je k neuvěření, jak málo kamenů je k mání, když je člověk potřebuje. Několikrát navštevuji lom, který je na tom podbně jako pole: plný lepkavé hlíny a množstvím kamení souměřitelný s počtem hřibů když "nerostou".
Kolem půl desáté stavím motorku, dávám pomalu plyn a ... jede. Cítím se blaženě, vyhrál jsem svou malou bitvu a předem vybranou trasou se vydávám do bezpečnější zóny. Zkušenosti nabírám, to je vidno, zastavuju se až nějaké dva metry od pevného podkladu. To už jsou tu kluci a pomáhají mi ven.
Docházím k závěru, že jsem ztratil tolik času a sil nevyzrálou technikou výjezdů a těžších sjezdů a kombinaci hloupé volby postupu s nedokonalou technikou těžších průjezdů lapavým terénem, a zkoumáním funkční metody vyprošťování, že je čas se vzdát. Loučím se s klukama, co měli smůlu a předčasně opustili Trať, s Pardálem a s pocitem hlubokého vděku klukům, co organizovali, za krásnou Trať, a obdivem ke klukům, co mají morálku být ještě na Trati, odjíždím, bohatší o hromadu zkušeností a poznatků domů.
V nedeli při obhlížení umyté motorky mi připadá při pohledu zepředu něčím nová. Aha. Upřený vosí pohled změnila na koketní vosí pohled lehce vpravo nakloněné hlavy. Hezké. Říkal někdo, že stroje nemají duši?!
Upravil autodeath dne 13-07-2014 17:29
Já díky téhle podařené akci zjistil že jsem na podobné atrakce už příliš opotřebovaný.Nicméně mi aspoň zůstal dobrý pocit že jsem to údajně nejtěžší projel a bez padání.Díky tomu že trasa byla po deštích a oproti původnímu záměru se jelo i přes noc byla to makačka a v půl druhé ráno kdy jsem si z prudkého kopce přibrždoval předek a dostal jsem křeč že už jsem nedokázal povolit brzdu a lehnul jsem,došlo mi že prostě nemám na to abych to dojel.Radost neměli ani pavouci ukrytí ve ventilátoru protože běžel skoro pořád což je u alpa vzácné jako vidět chcát hada.Přesto jsem se snažil ještě pokračovat jednak proto že držák navigace to vzdal mnohem dříve a i proto že jsem čekal že se dožiju těch slibovaných šotolit a naberu zas sil.Dojel jsem ještě k dlouhému bahnitému výjezdu v kterém byla už jen hluboká drážka na projetí a pomalu a za přestávek kdy alp po zdechnutí šel nastartovat až po zchladnutí dorazil ke stojivšímu Hitchcokovi který prohlásil že už to mrdá.Přesto jsme ještě dorazili ke zbytku naši výpravy a ještě kousek pokračovali.Pak už padlo rozhodnutí využít jeho navigace a vrátit se na základnu.Pro obrýleného Hynka jízda v noci musela být taky peklo.Takže my jen 110km,krásných ale těžkých..Nikdy nezapomenu na pohled do hnisajících očí Hajnýho a hluboce se skláním nad tím co dokázal..
Pardále a Rumasi díky za organizaci včetně fajn ubytování..
Zdar sledoval jsem to z daleka, no musel to být krásný massaker, jak jsem to četl svrběli mě ruce aj nohy a záviděl jsem vám a bylo to parádní určitě, tak sesmol něco at počtu, dík
blejdamintxr650r
qwert napsal:
Můžeš si to zkusit příští rok.Za stejných podmínek ti dávám 50km do chcípnutí..Smajly nemám tak píšu hahaha..
No já si říkal, že letos vědci hlásili, že žaby budou mít hodně pulců ale tak mě přecenit jesti se vrátím včas tak jasně že jedu,čekal jsem trošku delší reportáž, no co už
blejdamintxr650r
Predem chci si nasypat popel na hlavu a jsem uprime zklaman se zveho vysledku.
Startuji jako uplne posledni kolem 18:45. Prvnich cca 60km trat nadnerne motana okolo Jestedu (je videt ze to tam Pardal ma najety.
Jenze je sakra mokro a fakt to klouze. V jedne chvili me predjizdi Hajnej a vlajou za nim kurty. Je jasny ze tam neco chybi. Troubim a on se vraci pro nejaky batoh, kt nekde ztratil. Postupne predjizdim par motorek az po 30km dojedu k Honzovi Žl., kt je u jednoho kluka co se na louce vysekal a asi ma zlomenou klicni kost. Sam Honza trefil predkem strom a ulomil brzdu a svetlo. Pry konci.
Jedu dal a opet me predjizi Hajnej a vymeta diru tak, ze mu ulitne predni blatnik. Uz podruhe me miji a neco z nej pada.
Pokracuju dal jen s vypetim sil. Na blate mam predni kolo stale veskluzu, takze jizda je jedno velike napeti, kdy si zase lehnu na zem.
Podel pole okolo lomu zapadam v trave do hlubokych koleji,tak ze motorka sedi pul metru pod zemi v dire. Rozhoduji se pockat opet na Hajnyho a poprosit o pomoc. po 10 min prijel a vytahli jsme ji. Diky!
Pak jedu a jedu, a vicemene trat vnimam jen jako kulisu a ja se soustredim jen na to nespadnou a jet.
Pri setmeni ale zacinam vnimat krasu letniho vecera v zapomenutych koutech prirody bez lidi. Jedeme krasnymi loukami s plno kvetoucich kytek a hluboke lesy kde nejsou zadni lidi. Najednou je jizda pohodova. Je nas fakt jen par (cca 15 motorek) a to se proste tam ztrati. Nemam ten pocit, ze je to masova akce enduristu, kde ciha policie a nasrani lide.
Najednou je tma. Tak takove to je jezdit v noci po lese s dalkovymi? Zjistuji ze to jde! K tomu nam sviti uplnek a je skoro jasno, jen do toho se sem tam objevi osviceny Jested, kt se zda na dosah ruky. Dojizdim velkou skupinku asi 6 motorek a pridavam se k nim.
Jede se pomalu. Tedy se casem odpoutam a jedu trochu rychleji. Pak ale delam chybu. Minu odbocku z louky a zapadnu zadnim kolem do diry az po sedlo. Je kolem pul 12. Opet se rozhoduji pockat na skupinku s pomoci. Vytahuji celovku a v modu blikani jim jdu naproti. Skoro prede mnou chteli uject, pry si mysleli ze je to nejaky prudic. Pomahaji a ja uz v noci sam jet nechci. Mam strach ze to za tmy nekam poslu a zustanu tam do rana.
Je 0:00 a ja koukam na tachometr a ujeto mame teprve 100km za 5 hodin jizdy!!!!Zacina me prepadat pesimismus, ze to nejde dojet, a v podstate se ho uz nezbavim. Navic me Svicak, ktery pred tim naboural lehce do Mironka a urazil mu svetlo, ohodil zadnim kolem v louzi tak, ze mam na sobe a na motorce 1cm souvislou vrstvu blata. Mam ho i plnou hubu. To me dorazilo tak kolem 1:30 prichazi prvni krize. Prave se dvema zminenymi jdeme hledat benzinku a misto na spani. Ve spacacich lezime od 2:30 do 4:00 a moc jsme nikdo nespal. Rano lezu do mokrych a zablacenych veci a klepu se jak ratlik. Fakt paradni start dne!
Kluci neco opravuji a tak za svetla vyrazim pokracovat sam. Ted den jsem uz nikoho nepotkal. Ale rani jizda od 5:00 do 9:00 byla ta nejuzasnejsi. Takto brzo jsem na projizdce v lese nikdy nebyl.V lesich je pusto a prazdno. Do toho sviti slunicko a me se jede opet uzasne. Kolem 7:00 dojizdim k Benzine u Doks a jdu snidat. Pani mi rika, ze se tam trousime uz od 3:00 a ze nas obdivuje a pod. Hlavne jsme ji to tam pekne zasrali a musela nekoliktrat vytirat. I tak byla mila.
Od teto chvile uz jedu vylet a seru na zavod. Boli me ruka a zada z nocnich padu, nemam zadni desticky a predni mam tak 1mm, tak se desim kdy odejdou i ty a prestanu uplne brzdit. Retezova vybruje do cele motorky a vydava neuveritelne industrialni zvuky. Taky jsem ji dost proplachl
Zastavuji si cestou na cigarka, ve vesnici u samosky na dalsi svacu. Kecam s mistnakem o motorkach, rika, ze pry jesli mam chut., tak dole u potoka ze super motokrosova trat. Rikam mu ze FAKT naladu nemam). Myslel to dobre.
Pomalu zacina dle Rumase etapa tzv "rychlych sotolinek" v okoli Melnika. No jo, ale to mu pred tim neprselo Takze opet kluzke polnacky jako cip. Letet se da max 40 s tim, ze to kazdou chvili honim po prednim kole. Zaujal me pohled na Papirnu ve Steti, ktery jsme objizdeli dokola. Fakt obrovsky kourici kompllex na brehu Labe.
Je jedenact a ja mam teprve necelych 300km ujeto. Opet me popada pesimizmus a marne hledam motivaci pokracovat. Nikde nikdo, kdo by rek, "vole, jedem dal". Nic, jedu k dalsi benzince a alespon koupim sprej na retez a ulevim retezovce
Pri poslednim padu na skoro rovine v lese si sednu vedle motorky, zapalim si a rikam, a dost! Na tachometru jen 350km, je kolem 14:00 a ja koncim.
Pojedu okrskama zpet a cestou jeste usnu na louce pod motorkou z unavy.
Do cile prijizdim kolem 17:00 a moc mi do smichu z meho vykonu neni. Nic na tom nemeni ze vetsina to vzdali i drive. Proste se ten den, ze me vytratil ten "tvrdak", co si myslel ze to pujde v pohode dojet.
V cca v 18:00 prijizdi Hajnej s krvavymi oci a s tupym usmevem spolecne s unavou ve tvari. Pousti si proud vody z hadice primo do oci.
Panove a damy, je to mimozemstan!!!!!!!!!!!!!!! Ted uz to vim
Na zacatku jsem psal ze kolem 30km mu upadl blatnik. Tim mu silene hazelo blato do ksichtu a bryle byli okamzite zasrate. tedy jel 570km bez bryli. Nevim kdy, ale ulomil i packu predni brzdy a jel taky bez ni.
Velika poklona jeho vykonu a vydrzi. Je velikym prikladem toho, ze kdyz si myslis ze to nejde, tak ...- no vzdyt vite.
Celkem plnou porci cca 600km ujeli jen dva. Dalsi dva to zabalili kolem 500km.
Vsem blahopreji a maji muj veliky obdiv a dali mi motivaci, ze priste to nevzdam!
Diky klukum od ORG, bez niz bych nebyl zase o nove zazitky bohatsi.
DIKY KLUCI
Diky poradatelum za novy druh zabavy - vyzdimat ze sebe vsechny sily a pak stejne jet dal. Jak tak ctu reporty, tak ja mam uplne jinou zkusenost, pulka zavodu byl autopilot a nevim moc kudy to vlastne vedlo nebo jaka byla kolem pekna priroda, krajinou sem se kochal snad jen dvakrat - kdyz zacalo rano prosvitat slunce mlhou a jednou kdyz bylo najednou videt hory jak na dlani. Kde a kdy to bylo, to netusim.
Bohuzel sem ale videl jak se Afrika rozbiji o zavoru a HP lezi v dire jen se zadnim kolem ve vzduchu, bez toho bych se teda obesel. Taky nevim proc me nenapadlo rano umejt na benzince brejle a pokracovat s nima :-D
Hlavne sem dojel jen diky tomu, ze mi Hajnej, Jirkovka a Stemby pomohli s retezovkou (spousta lidi na jeden retez co) a Mates(?) me Afrikou dotah 2km na benzinku pote co mi po zahozeni motorky ve strani vytek benzin. S "Petuldou" sme to pak tahli celej den a 2h do konce mu rupnul retez, celkem smula.
Takze diky a i kdyz sem si cestou nekolikrat nadaval a sliboval jak neco takovyho uz nechci jet, pristi rok se stejne rad prihlasim a prijedu se zas trosku pomlatit .. o skodach na motorce ani nema smysl psat :-)
Jak jsem "NE"dojel EW600
aneb proč jsme si nevzal nový gumy.
(časy a km co uvádím jsou orientační, cca co si pamatuju nebo odhaduju)
14:20
S Rumasem dorážíme na místo srazu. Musíme čekat Až všichni dorazí na smluvený čas a mohla začít rozprava. Mezi tím si povídáme s klukama z moravi.
Rumas mi půjčuje navigaci a vysvětluje co a jak.
17:40
Vyrážíme hromadně směr Liberec odkud se startuje.
Nervozitu zatím necítím
18:05
Začínají startovat první účastníci. Říkám si jestli vůbec někoho dojedu. všichni vypadaj jak ostřílení borci a já si připadam jak nemehlo.
Zatím se semnou nic neděje
18:15
Přichízí řada na mě, koukám do navigace kudy pojedu a v hlavě si říkam že odbočit hned na první kdyžovatce špatně by bylo dosti trapné.
Startuju.... je to závot si říkám takže hned na kruháči za to beru, ustřelilo mi zadní kolo po mokrém asfaltu. Nebyl to nejlepší nápad blbe ... todle je o výdrži, né o rychlosti. Na vjezdu na dálnici za to beru aby kluci co ještě čekaj na start na beznzínce věděli že jim svojí pozici nechci dát zadarmo
6km
Koukám do navigace a podjíždím tunel, jedu po černé čáře která vede někam do hadích prd***
Zastavuju abych překontroloval trasu. Všimnu si že je to vyznačená železnice. Že já blbec si to neprostudoval pečlivějc
8km
Předjíždím borce na tenerce kterej se zahrabal na výjezdu. Peru se v hlavě s tím jestli mu pomoct nebo ne. Byl ve třičtvrtě kopce takže tahání motorky 3 m do kopce nemá smysl. Nic jiního mu nezbývá než jet dolu a pokusit se o to znova. V hlavě vyhodnocuju že má pomoc mu bude zbytečná tak nezastavuju a jedu dál.
20km
Trasa přez namoklou loku vypadá hezky. Ale vše klouže jak blázen, ubírám plyn a jedu na Jistotku "Nechci rejt držkou v zemi hned na začátku" mi běží hlavou.
Za horizontem jdu na brzdy protože se vyhybám dvou afričanům, z toho jednomu motorka leží na zemi a pilot se drží za rameno. Zastavuju a ptám se jestli je vše OK, není odvěcuje mi afričan.
Pomáhám zvedat motorku a nabízím zavolání pomoci. Prej at jedu dál že už to něják zvládnou.
23km
Sakra kdy mě už předhoní ten jirkofka (vyrážel o 2 pozice zamnou)
24km
Jirkofka mě předjel
''
''
26km
Doháním ho když je zaseklej v poli. Prohazujem pár slov a jedem dál
V zápětí mě opět předjíží
40km
Tak něják se dohadujem že pojedem spolu.
Jsem rád ale je mi jasné že tohodle ostřílenýho borce budu jen zdržovat.
Po pár km mu nabýzím at jede svoje tempo, že semnou to je tragický.
Ne vpoho
21:20
Zastavujem společně na sváču. Jirkofka do sebe pere energetické gely. Já si dávám lovečák a 2 rohlíky.
Předjel nás hajnej
Znova opakuju at se mě nedrží a jede sví. O bednu mu prý nejde, chce to jen dojet, takže pohoda.
21:40
Začíná bejt tma a tempo se ještě spomaluje, v lese je už slušná tma.
Sundavám si brýle a ruce začínají bolet.
''
''
22:40
Dávám brutální hubu, motorka mi mizí před očima a já letím přez ní. "Todle nemohla přežít"
Předním kolem v jakési díře a opírá se bandou o zem. "tutově je to prasklý a pochčije mi to"
tahám motorku ven.
jirkofka se vrací ... "Co tady vyvádíš chlapče"
Nemám na to co říct, zvedám palec jakože dobrý a kontorluju motorku.
Vše ok jedem dál
23:00
Píšeme SMS pořadatelům s naší pozicí. Píšu že jedem dál
S Jirkofkou se dohadujem že až najdem něájký hezký spaní tak tam zastavíme.
Pár hodin spánku se hodí
Začínají mě bolet šlachy na levé ruce
24:00
Stavíme u hezké zastávky ve vesnici bez světel. Jo to je vono...
Tlačíme motorky za zastávku a rozkládáme si spaní.
Budík na 4:15 ok ? Jasný
Najeto máme cca 120 km
Během noci mě vzbudilo pár motorek jak jeli dál po trase.
4:15
Budíček, je zima, do mokrejch věcí se mi nechce. V botě mam slimáka a na celtě šneka.
Snídám lovečák s rohlíkem.
Nasazujem hezký tempo, je už vidět a dá se.
Po pár km opět reju držkou v zemi.
Moje tempo se zpomaluje ale jedem dál.
5:15
Stavíme na benzínce, jirkofka tankuje, já si jdu dofouknout přední kolo.
Snídám monstra a dokupujem vodu.
220km
Jedem po zarostlé cestě mezi poli. Moje tempo je tragický, pořád myslím na moje pády na mokrý trávě.
Zastavujem a jirkofka se mě ptá co se děje. Je mi jasný že naráží na moje tempo. Nemám na to co říct, má pravdu
jedu hrozně. Odpojuje se odemě že prý zkusí jet ostřeji, s tím že se někde potkáme. Vím že už ho nedohoním.
230km
Začínám myslet na pivo v cíli
240km
Vyhlížím slibované rychlé šotolinové úseky kde se dá jet až 100km/h
Bolí mě ruka, O každym zmáčknutí spojky začínám vědět čím dál tim víc a jeden prst na spojce nahrazujou 2 prsty.
Pořád myslím na pivo
13:15
Zastavuju na oběd. Dávám si poslední kus lovečáku a 2 rohlíky.
Odepínám rukávy, je fakt krásně. Když sleduju ujeté km a můj stávající čas vyhodnocuji že do časového limitu nedojedu.
únava se začíná podepisovat, pokud nemusím do stupaček tak sedím a spojku chci mačkat minimálně.
13:30
Oběd mě nakopnul a tak jedu znatelně rychleji. Opět mám chut jet ve stupačkách a řadím i 3jku
13:45
Koleje v zarostlé trávě mě vyhazujou proti stromu, jedu přímo proti němu, raději padám.
Moje závodnické tempo jde opět do kopru a já jedu jak lemra. únava je znatelná a každý zvedání motorky jde hůř a hůř
14:40
Zaseknul jsem se v jílovém potůčku, špatně vybraná stopa mě stojí hodně sil.
Motorka nejde vytáhnout. Zadní kolo je po kyvku v bahně, noha mi jde z jílu těžko vytahovat a já přemýšlím co ted.
Převaluju motorku na bok a rozhoduju se jí 2 metry táhnout po boku na pevnější bahno.
Jde to těžce, při každém zatáhnutí motorky řvu do helmy jak na tréninku karate.
po půl hodině se mi daří motorku dostat na kola a přejet ten šmejdskej potok.
Funím ještě čtvrt hodiny.
15:30
Předjíždím hromady ciklistů v lese.
Všichni se vyhybají loužím takže přez cestu kličkujou jak pomatenci.
Já nemám sílu na vyhýbání, takže jdu do stupaček a peru to rovně kaluž nekaluž.
''
''
17:20 / 430km
Můj nájezd je marnej. Vyhodnocuju že trasu do časovího limitu tak fakt nezvládnu.
Moje myšlenky se ubírájí k prachsprostýmu vzdání závodu a dojetí po silnici.
Volám rumasovi že jsem totálně grogi a rozhodně nestíhám dojet.
Rumas mi říká pár motivujících slov a že prý mi drží s jirkofkou palce (tomu odešla motorka a bohužel nedojel do cíle).
Vyrážím tedy bez vody dál po trati, teď má být pár odpočinkovích míst a krásný výhledy
17:40
Panoramata jsou opravdu krásný, stavím na kopci kde svítí sluníčko a cvrdlikají ptáčci.
Asi 2 minuty se kochám perfektním výhledem, potom startuju motorku a jedu vstříc novým dobrodužství.
Z jízdy se stalo víc trápení než zábava, ruce dosloužili už před 2 hodinama.
Jízdu si už fakt neužívám, převážně jedu v terénu na jedničku a v sedě, výjmečně dávám dvojku.
19:20
Po hezkém výjezdu v lese se dostávám na hranu kopce a zastavuju před brutálnim sjezdem dolu.
Koukám na něj s vyvalenejma očima a říkám si jestli si kluci nespletli kategorii když to najížděli.
Todle mam **** sjet s 500 km v rukách ? brumlám si do helmy
Vypínám motor, řadím jedničku a se zaseklím zadním kolem jedu z kopce dolu jak hlemížd, jen místo slizu zanechávám za sebou vydřenou stopu od zadní gumy.
19:30
po pár km od opravdu hnusného sjezdu se dostávám na loku kde cesta vede do mírného křovíčka, brzdím u něj a vidím další sjezd,
tentokrát jen asi 4 metroví ale za to bahnití a strmí. Opět nadávám do helmy, opět řadím jedničku a pouštím se dolů.
Motorka mi hned na prvním metru padá, kopec je tak strmej že v uklouzaném blátě se mi nedaří motorku zvednout,
nechávám jí na boku a zbytek sjezdu jí táhnu po boku, lituju jí a nadávám si.
20:00
Dorazil jsem na beznínku, tankuju asi 20 litrů, při placení cítím jak smrdím 100 letým bahnem a je země cítít hnůj, lituju lidi zamnou.
dokupuju vodu a 2 big shocky. Jeden do sebe rvu pod tlakem druhej leju na camellbagu a zalívám ho neperlivou aquilou.
500km
Shocky mě nakopli, jedu znatelně rychleji a mam chuť dojet co nejdřív, z prostřed lesa se vyřítím u luxusně vypadajícího hotelu,
osazenstvo na zahrádce a číšník na mě koukají s otevřenou pusou, kotroluju trasu na navigaci a rychle mizím přez hoteloví trávník opět do lesa.
Míjím krásné výhledy a zdá se že jedu převážně po hřebenech
''
''
21:06 / 538km
Motám se úzkejma cestičkama v lese, odbočuju špatně a tak se otáčím v borůvčí, koukám na navigaci kudy kam.
Sundavám si brýle, co to dopr**le je ? navigace mrtvá a né a né naskočit. Veškeré baterie co jsem měl u sebe byli použity a já přesně vím co to znamená.
30km před cílem ... to je snad naschvál. Řvu na celej les naštváním a nemůžu věřit tomu že po 26 hodinách cestování a 530 najetech km závod nedokončím.
Volám "veselou" příhodu rumasovi.
Vracím se trapně na silnici a startuju navigaci v telefonu.
30 minut do cíle, během cesty ani nedutám, v hlavě se mi honí tolik myšlenek že se ani pořádně nesoustředím na jízdu,
21:50
Dorážím do cíle, venku stojí asi 10 závodníků a všichni mi tleskají a hvízdají na mě.
Připadám si jak hvězda, přichází ke mě rumas, podává mi ruku a s gratulací mi předává placku za 3 místo.
Já jí odmítám s tím že jsem nedojel celou tarasu. Prohazujem pár slov a na konec si placku beru.
Dojel jsem, bůh existuje.
Příjde za mnou pan domácí z penzionu a ptá se jestli si dám pivo ... AHA on je bůh....
Pořád sedím na motorce jak přibytej a klábosím s pár lidmi okolo mě. Na jeden hlt vypiju půlku piva a konečně slezu z motorky.
Sprcha další 2 piva, teplá večeře a postel.
Zaléhám ve čtvrt na jednu s bolavím tělem. Padám do komatu a probouzím se až v 9:10
Závod byl ohromně náročnej ale i fantastickej. Do dalšího ročníku musím pořádně potrénovat
Závod byl super-náročný,ale fantastický.Škoda problémů s navigací,se kterou jsme nehohl pokračovat sám a Šleryn už byl po 6ti defektech KO.Tak příští rok zase na startu a všem zůčastněným gratuluji a obzlvášť těm třem zabijákům
Narozeniny:
jesti se vrátím včas tak jasně že jedu,čekal jsem trošku delší reportáž, no co už
Inač pred všetkymy musim povedať že klobuk dolu za vaše vykony a odvahu.
.
