CENDURO. New articles

EXKURZE v PSí Hubík - Sedm a jedno ...

Sun, 31 Jul 2011 19:14:31 +0200

Sedm a jedno překvapení u Hubíků
(napsala: Alka)

Tak toho, že mne Prezi (můj muž) vzal s sebou na tuto akci, teď trochu lituje J Vysvětlím proč: Nejsem motorkářkou tělem i duší a nemusím najet stovky kilometrů každý víkend a zúčastnit se každé akce, na kterou vyrazí můj manžel, ale jako "baťůžek" se občas ráda svezu. Tomu odpovídá i má výbava na motorku. Něco mám z lyží, něco jsem zdědila, něco byl "výhodný nákup" - neboť: "proč do ženy investovat, když to stejně pořádně nevyužije, že?" ;-)

Myslím, že po tom, co jsem u Hubíků viděla a zjistila, že by mi to v motorkářském mohlo slušet, nemuselo by mi být zima nebo naopak horko, začnu asi jezdit častěji, abych si nové oblečení zasloužila J

Sešli jsme se v sobotu 25. června v deset hodin dopoledne na parkovišti určeném návštěvníkům prodejny firmy PSí Hubík v Tlumačově. V průběhu exkurze nás čekalo několik překvapení.

Překvapení první: krásné uvítání - koláčky a kávou. Pak jsme si ve firemním obchodě prohlédli celý sortiment. Věnovala se nám paní Hubíková, která nás také stručně provedla historií firmy. Věděli jste třeba, že Hubíci se specializaci na motocyklové oblečení věnují už víc než 20 let !?!

Nejvyhlášenějšími výrobky s největší tradicí jsou kožené kombinézy (oblékají i jezdce mistrovství světa). Stále více žádaným je však i textil, tedy modely textilních bund a kalhot, které nás zajímaly nejvíce a ke kterým také směřovala většina našich dotazů. To už se k nám přidal pan Hubík a přebral si nás na celý zbytek prohlídky.

Překvapení druhé: velká otevřenost. Na konkrétních modelech (Tajga, Kianni, Monastero, Guado, …) nám vše názorně ukázali a na vše odpověděli. Povídání bylo i o tom, jak se oblečení navrhuje, jak se pracuje na detailech, jak se testuje a jaké úpravy a vylepšení se na základě testování dělají. Bylo vidět, že je zajímají naše zkušenosti a názory, i že nad svou prací opravdu přemýšlí. Potom už následovala cesta přímo "do výroby".

Překvapení třetí: ačkoli byla sobota, výrobní prostory pulzovaly životem! Hubíci si kvůli nám udělali pracovní sobotu a výroba jela naplno! Na vlastní oči jsme tak mohli vidět zručnou práci ženského osazenstva s podporou mladého muže u počítačem řízeného stroje (p. Hubík junior). Viděli jsme řezání materiálu laserem, přišívání detailů, barevný potisk kůže, práci jednotlivých šiček na nových výrobcích.

Překvapení čtvrté: až 80% produkce prý tvoří na míru šité oblečení! Je jedno jestli jste malí, velcí, tencí či silnější. Na kterékoli pobočce Psí Hubík v republice vás změří, nebo jim zašlete své míry a ušijí vám obleček přímo na tělo, respektujíc odlišnosti pánské a dámské fyziognomie. Navíc si můžete pohrát s barevností vašeho oblečení, nechat ho doplnit obrázky, logy, jménem apod. Každý tak vlastně může mít svůj originální „ohoz“.

Překvapení páté: vše se šije v Tlumačově, tedy vše je "MADE IN CZECH"
Překvapení šesté: jeden výrobek (bundu, kalhoty či kombinézu) šije jedna šička, která také za svou práci osobně ručí.

V závěru jsme ještě nakoukli do skladů, plných různých kůží, látek, reflexních prvků, zipů, druků a speciálních nití. Překvapením sedmým pro mne byl dlouhý věšák pečlivě zabalených "motooblečků". Nebyly to nové věci, ale oblečení po opravách škod způsobených pádem, či oblečení po úpravách "škod způsobených např. následky sedavého způsobu života". Hubíci všechny své výrobky umí opravit či upravit, tzn. nemusíte kupovat nové oblečení po každém „upadnutí ze stojánku“ či přibrání pár kilogramů.

Nakonec jsme si prohlédli oblečení závodníků (Paříž-Dakar) a při následném loučení nás Hubíci překvapili ještě jednou, když se tak mimochodem zmínili o chystané novince - kolekci zimního oblečení na lyže a snowboard, se kterou by se chtěli pochlubit již tuto sezónu!

Co bych řekla na závěr? Moc se mi to líbilo. Cenduráci, kdo zaváhal, přišel o parádní akci! Hubíkovi jsou velmi vstřícní, sympatičtí a navíc z nich vyzařuje profesionalita, zapálení pro věc i to, že do své práce „dávají srdce“. Pokud by se vám v budoucnosti znova naskytla možnost na podobné "nahlédnutí pod pokličku", určitě ji využijte!

Alka J

CENDURO VÍTANIE JARI - DETVA 2011

Wed, 04 May 2011 09:40:10 +0200

Jaro. Konečně přišlo jaro.
(napsal: Robert_ZL)

A když už ho tady máme, je potřeba ho pořádně přivítat. Jaro se dá přivítat různě, můžete někoho políbit pod rozkvetlým stromem, můžete koupit manželce nové auto, můžete si udělat pěkný večer s lahví vína nebo můžete…

Nebo můžete vzít motorku a strávit víkend v lesích s podobně postiženými lidmi. A že jich není zrovna málo! O tom jsme se mohli přesvědčit na akci s názvem „Cenduro – Vítanie jari 2011“, kterou připravil mezinárodní tým organizátorů, členů diskuzního fóra Cenduro, fóra zaměřeného na majitele cestovních endur všemožných značek.

„Pojedem?“ ptám se Magdy, když se na fóru objevila první zmínka o této akci.
„No jasně, to si nemůžem nechat ujít,“ rozzářila se Magda.
„Jenom bych chtěla….“
„Copak?“
„Jenom bych ti chtěla říct, abys tak 3 týdny před tím nepracoval rukama a pokud možno ani nevycházel z domu.“
No, nedivím se jí, minulou akci jsme museli absolvovat autem, protože jsem si způsobil „lehký“ pracovní úraz a se sešitým zápěstím se moc řídit nedá…

A tak jsem ji poslechl a celý měsíc dopředu poslušně jenom ležel na zádech a nechal se obskakovat. I díky tomu mohl přijít ten den, kdy jsem nabalil úplně nové hliníkové kufry, posadil Magdu za sebe a mohli jsme vyrazit směr Detva. Tam totiž bylo místo, kde jsme se měli všichni potkat, najíst, napojit a vůbec se všemožně připravit. Na co?

Na sobotní poznávací vyjížďku.

Cesta byla pěkná, na Slovensku je hezky, všude kolem vás při jízdě ubíhají kopečky, louky, lesy…. A za jízdy cítíte ty vůně čerstvě pooraných polí, slyšíte šumění větru…
„Máš s sebou inbusáky?“ ozvalo se do toho hukotu v helmě.
„Cože? Na co?“
Slyším hučení větru a tak nějak v pozadí se ozývá Magda: „….se něco uvolnilo…..“
„Cože? Co se uvolnilo?“
„…..uvolnily kufry…...“
Začínám brzdit. Ježíši, vždyť nám je včera montovali, co se kde uvolnilo?
Jak spomalím, slyším Magdu zřetelněji, jak opakuje: „bylo by dobré mít inbusáky, kdyby se nám náhodou něco uvolnilo na kufrech.“
Heh, ta umí člověka vylekat!

Zbytek cesty už probíhal v klidu, sice jsme moc nevěděli, kde jsme, ale zachránila nás v Hriňové parta slovenských motorkářů, kteří věděli, kudy jet a nechali nás jet s nimi. Po té, co se sami ztratili, otočili se a nechali nás potmě v lese na neznámé cestě, nabyl jsem dojmu, že dobrodružství právě začalo a začal jsem se pořádně bavit.

Naštěstí, když máte dost benzínu v nádrži, dobrou náladu a parťáky, co se hned tak něčeho neleknou, není problém se dostat kamkoliv, takže se nám nakonec podařilo ve zdraví dojet na chatu Biele Vody, kde už byla spousta motorek, lidí, jídla a hlavně postel a to dokonce s povlečením. To je luxus!

Druhý den jsme vstali lehce rozlámaní, přece jenom nejsme po zimě zvyklí sedět tak dlouho na motorce. Po snídani jsme se konečně mohli jít podívat, na čem sem ti lidi přijeli.

Vcelku jsem ani nebyl překvapený, složení strojů bylo v podstatě stejné jako na loňské akci – převažovaly motorky BMW a V-Strom, následovány v těsném závěsu Transalpy a Afrikami. Nejde zapomenout ani na Kawasaki a KTM, byť už nebyly v tak hojném počtu. A těch lidí…. Všude kolem samý motorkář, už jsem se pomalu začínal bát, že jsme si spletli cestu a ocitli jsme se na nějakém motorkářském sraze, když se objevili organizátoři a začalo BoRo (starší si vzpomenou).

Byli jsme poučeni, že pojedeme do okolních lesů a že se máme chovat slušně, což souvisí s tím, že jedeme na vlastní nebezpečí. Bylo nám vysvětleno, jak se používá itinerář, který dostal každý účastník dopředu mailem.

A taky že budeme na trase plnit úkoly. A že se máme vyhýbat medvědům. A že nebude kde natankovat (teda to nám neříkali, ale nakonec to tak dopadlo).
V čem tedy sobotní výlet po krásách slovenských lesů spočíval? Vytvořili jsme týmy po 2-3 motorkách, každá posádka dostala itinerář se zakreslenými důležitými body, zapsal se stav kilometrů a jednotlivé týmy vyjížděly v několikaminutových intervalech do lesů. Cílem bylo projet naplánovanou trasu a po cestě splnit nějaké ty jednoduché úkoly – například zjistit, jakým materiálem je obložená kaplička. A nejen tak ledajaká kaplička, ale kaplička umístěná na tak velkém kopci, že se tam musela jít podívat Magda, protože řidič se přece musí soustředit na jízdu a ne být zadýchaný z horského výstupu a funět do zamlžené přilby, to dá rozum.

Udělali jsme tedy silnou dvojku s Radkem a Veronikou, nahlásili počáteční stav kilometrů a vyrazili.

Už při několika kilometrovém sjezdu od chaty, zatímco jsem se snažil nevjet na štěrk a nepraštit sebou hned na začátku, jsem začal přemýšlet nad tím, jestli nám bude stačit benzín a počítat včera ujeté kilometry od benzinky, pardon, od čerpací stanice. No asi to nevyjde, ale co, přece někde po trase, která měří skoro 250km musí být nějaká možnost natankovat ne? Přece jsme v civilizaci…

Později jsem poznal, jak moc jsem se mýlil……

Jedeme. Krajina hezká, cesta zatím ujde, i když už jsem objevil pár nepěkných děr v asfaltu. Musím říct, že jsem nečekal, že některé budou tak hluboké a tak jsem měl možnost vyzkoušet, co všechno motorka, já, Magda a kufry vydrží. Teda myslel jsem si, že toto už je ta možnost. To jsem ještě netušil, co přijde později. Ale co, hlavně že máme v nářadí ty inbusáky…

Lesy, louky, stromy, tráva, shrbené feudální postavičky, pracující na zahradě nebo na poli, psi, krávy, ovce, kozy, kříže, kostely, zbořené neobydlené domy, zbořené obydlené domy, děti vybíhající ze stavení a mávající na motorky, staří lidé nechápavě zírajíc, kde se vzalo tolik šílenců v té jejich bohem zapomenuté zemi….. to byl obrázek, který se v různých obměnách opakoval celou sobotu.

Občas jsme projížděli místy, kde se zastavil čas, kde ani už nebydleli lidé, jakoby stavení zůstala jak byla, když umřel poslední majitel, občas byly domy opravené a krajina udržovaná. Občas byla cesta přes louku docela pěkná, občas byla pro mě, nováčka na Ukrajině (teda aspoň tak jsem si místy připadal) trochu nesjízdná. Ale pořád, a to bylo důležité, byla kolem krásná příroda, voňavá příroda, sluníčko svítilo a motorka si spokojeně předla…

A tak jsme jeli a jeli, drkotali v příkopech krokem, letěli stovkou po hlavní cestě, na poslední chvíli zatáčeli na polňačku, zuřivě brzdili, když se v zatáčce objevil traktor, mávali na děti, několikrát se lehce pohádali, když navigátorka nebo řidič ztráceli pozornost…

No prostě a jedním slovem – paráda.

Do cíle jsme přijeli někdy po páté večer, s už dlouho svítícím „hladovým okem“. Bez benzínu, s uvolněným zadním kufrem z těch hrbů a děr, s bolestí v zádech a křečí v noze, po dvou rozvodech a třech úspěšných usmířeních, unavení ale veselí a spokojení jsme odevzdali vyplněný úkolníček a já si mohl konečně dát pivo. A procházet se mezi těmi zaprášenými motorkami a klábosit s ostatními, podobně postiženými lidmi o všem možném.

No uznejte, existuje lepší způsob, jak přivítat jaro, když má člověk duši cestovatele, pojízdnou motorku a přítelkyni, která to vidí stejně?

Po večerním vyhodnocení soutěže, která vlastně ani soutěží nebyla, jsme už jen tak „korzovali“ mezi známými i neznámými lidmi a povídali si o všem možném. Hodní organizátoři pro nás připravili nejen pěknou projížďku, několik večeří a pečené prasátko, ale také promítání fotografií a filmů z cest a hlavně příjemné prostředí, ve kterém si každý našel tu svoji zábavu na večerní uvolnění.

V neděli se mi vstávalo trochu víc těžko, než předchozí dny. Částečně to bylo způsobeno únavou z poskakování na rozbitých cestách, částečně mým „uvolněním“ předchozí večer a tak jsme odjížděli téměř poslední. Většinu cesty z Bielej Vody do obce Hriňová (asi 12km) jsem jel bez zařazené rychlosti na volnoběh a pořád jsem čekal, kdy motor chcípne úplně – naštěstí cesta vedla z kopce a tak jsme se na benzinku, pardon, na čerp… no však víte kam, dostali. Natankoval jsem 21 a čtvrt litru ( ze 22 litrů). No vida, ještě bych 20km ujel….
Tak, nádrž plná, Magda veselá, já taky, nic nám nebrání a můžem domů.

Cestou se sice kolem nás honily mraky a občas spadlo pár kapek, to ale nám, cestovním endurákům přece nemůže vadit. Teda mě trochu jo, protože na mokré cestě to klouže, je mi zima, mlží se mi hledí, musím si ho otvírat, pak mi fučí do obličeje, neslyším Magdu a vůbec je to na… no ale to přece nepřiznám!
„Co to do prd…, sakra!“

„Promiň miláčku, já jsem zachytla protektorem za ucho na kufru,“ omlouvá se Magda, zatímco oba držíme motorku těsně nad zemí a s vypětím všech sil ji rovnáme do původní polohy. Tolik děr jsme projeli a pak na benzince, pardon, čerpací st…, před zraky jakýchsi lidí, Magdička sesedne tak, že mě i s motorkou strhne na zem. To je drama! Nemáme to my, řidiči, lehké…

Nakonec jsme přece jenom domů dojeli, ani jsme nijak zvlášť nezmokli, takže nám nic nepokazilo dojem z nádherného víkendu. Díky všem, kteří se zúčastnili a hlavně díky všem těm, kteří pro nás tuto akci zorganizovali. Už se těším, co přijde příště.

P.S.

Věděli jste, že pivo Zlatý Bažant se dělá ve dvou verzích, alko a nealko a tyto verze se liší jenom barvou staniolu kolem hrdla? Já teda ne a tak došlo k menšímu faux pas, když jsem si pochutnával na dobrém pivečku, básnil o tom, jak mám radši dvanáctku než tu vodnatou desítku a obracel do sebe lahvové s krásným stříbrným staniolem.

Ano, nealko pivo má stříbrný staniol. Stydím se. Jdu klečet do kouta......

Robert_ZL (www.karatezlin.cz/bmw)
(fotografie a videa z akce najdete v tomto diskuzním vláknu)

Takže další - tedy druhý - cenduro sraz
(napsala: Magda)

Tentokrát to vypadá na silnější kávu. Především už to nebude jen projetí se "kolem komína"....Detva je o trošku dál než Beskydy, do kterých to máme ze Zlína na jeden větší hod kamenem.

Jakmile se na stránkách Cendura objevily detailní informace a možnost přihlášení, Robert moc neváhal, trochu jsme to zkonzultovali a bylo jasné, že pojedeme. V zápětí byl vyhlášen "zákaz práce všeho druhu" – zejména recyklace skla, používání ostrých nástrojů a podobné záležitosti, které Robíkovi jinak jdou moc dobře, ale s blížícím se srazem cestovních endur...prostě nic nebudeme riskovat, podruhé už autem NEJEDU :o)!!

Robert i jeho batůžek jsou přihlášení, natěšení....
Zhruba v této době proběhla objednávka na kompletní sadu hliníkových kufrů ve Velké Bystřici – a termín dodávky byl stanoven na pohodový termín...někdy koncem března......
Jojo, Bystřa prostě nezklamal – nechal nás pěkně v napětí a přesně 24 hodin před plánovaným odjezdem do Detvy (tedy 29.dubna odpoledne) nám začal montovat kufry :o).....a namontoval. Tentokrát vyšlo i počasí – pozdní večerní návrat do Zlína se obešel bez deště.

Páteční odjezd jsme původně plánovali kolem 13 až 14 hodiny, chtěli jsme si cestu pěkně užít, pokochat se krajinkou, výhledy a tak podobně. Nakonec se to semlelo kapánek jinak, na poslední chvíli nás ve Zlíně zastavila vydatná jarní bouřka, ale zas tolik to nevadilo. Chvíli jsme počkali a setkali se s Honzou + Dominikou a Radkem + Veronikou v Dolním Němčí. Zvolili jsme nejkratší možnou trasu, bylo už přeci jen trochu pozdě. Cestou se přidali další účastníci, dva kluci z Čech a taky skupinka přátel zo Slovenska..... a ti nás taky vedli až do Hriňové, kde se jim, už za tmy, podařilo minout odbočku na Biele Vody a taky ztratit většinu naší skupiny.... No ale nakonec vše dobře dopadlo, dorazili jsme až k hotelu bez potíží a tma trošku zmírnila kamínky, které pokrývaly celou příjezdovou cestu a dělaly ji docela "dobrodružnou".

Čekalo nás přivítání Břeti a spol., příjemné ubytování, PIVO a večeře.....a taky spousta v pohodě se bavících účastníků.......

Ráno nás vytáhlo z postele sluníčko (a zvonící mobil, tak teda jo), vydatně jsme posnídali, hodili se do moto-gala, "do klidu a šli vyčkat příchodu organizátorů". Vyslechli jsme instrukce k itineráři, dohodli team (ten náš byl spolu s Radkem a Veronikou), pojmenovali ho a pak už jsme se pomalu řadili na start.

Co říct k trase „závodu, který se nejel na čas“?

Především nevím, jak to organizátoři dělají, ale počasí jim opět vyšlo naprosto dokonale.
Klobouk dolů, takové konexe hned tak někdo nemá...
A trasa....opět skvěle vybraná, s citem, střídaly se úseky asfaltu s tou „šotolinkou..trochu jenom“, krajina nádherná, kroutící se silnice a silničky, kopce a kopečky, lesy a louky, pláně, krávy, koně, domorodci, opuštěná i obydlená stavení, řeky a potoky, modré nebe, mraky....a na vinoucích se silničkách byly všude vidět motorky...tiše si brumlaly, blýskaly se ve sluníčku......

Trasa nebyla obtížná, ve dvou, kdy jeden drží řidítka a je pánem stroje a druhý jen tak lehce udává směr, to bylo na pohodu.... No pár míst, kdy jsme si tak úplně jistí nebyli, se našlo, ale kufr jsme nehodili žádný :o).
Takže náš team to zvládl dobře, moc jsme si to užili....v cíli ještě zbývalo trochu zapojit básnické střevo a bylo to. Uložit GSíčko ke spánku, do sprchy a na pivko...někteří.....Radek s Veronikou kvůli domácím povinnostem museli ještě večer odjet domů (mají můj obdiv, že to po těch 230km poloterénní trasy zvládli ještě dalších skoro 300km domů – ale přijeli prý zmoklí a po půlnoci) a někteří prostě na chvíli odpadli do peřin – tak například já :o). Robík rozehnal únavu Zlatým bažantem a zaujatou rozpravou o tom, co obout na GSíčko na plánovaný poznávací zájezd na Ukrajinu a Rumunsko a taky o tom, jak překonávat terénní divočinu s baťohem na zadním sedadle......

Večer se odehrával v podobném duchu jako ten předešlý – nikdo nedivočil a nevyváděl, všichni klábosili, sdělovali si dojmy, bavili se, jedli, pili, vyhodnocovali a odměňovali vítěze a nakonec se vesměs přejedli úžasným pečený prasátkem a vším tím kolem.

Na noc se konečně zatáhlo a trochu sprchlo – no i ti meteorologové musejí mít někdy pravdu, ne? a ráno nás opět probudilo sluníčko. Posnídali jsme, pobalili věci do už trochu zaprášených a malinko oťuklých kufrů, rozloučili se s Břeťou a vyrazili k domovu. Zpáteční cestu jsme absolvovali osaměle (i když na silnici se semtam nějaké to cestovní enduro objevilo) a zvolili jsme dobrou trasu – přes Bojnici, Ilavu a Brumov.... Byli jsme asi jedni z mála, co cestou nevytahovali protidešťové oblečení.

Celý víkend na Detvě byl moc příjemný, poučný a bez sebemenších zádrhelů.
Poznali jsme nové lidi, viděli nové neznámé končiny a skvěle se projeli na motorce. A to je přece cílem tohohle cestování a důvodem, proč si lidi cestovní endura pořizují. A pro nás s Robertem to byla taky moc dobrá příprava na naše další cesty, které plánujeme....teď už víme, že projet pár desítek kilometrů po rozhrkaných silničkách ve dvou není rekreace, ale docela dřina....a taky už víme, jak projíždět ve dvou díry malé i díry velké....a že mikrofon mezi řidičem a spolujezdcem není frajeřinka, ale někdy nutnost.....

No prostě to stálo za to.
Díky všem, kdo se na přípravě a organizaci podíleli. Ono sto lidí už je docela dost...a zvládli jste to na jedničku.

Takže doufám, že někdy příště zase na cestách....

Magda
(fotografie a videa z akce najdete v tomto diskuzním vláknu)

Kadiaľ to všetci jazdia, keď sú suchí?
(napsal: Vlčo)

Pre mňa sa Cenduro - vítanie jari začalo o dva týždne skôr. Už dávnejšie som sa s Albertom dohodol že sa „obetujem“ a ako ten čo, nepozná cestičky v okolí Hriňovej a Detvy otestujem Petrov itík.

Dohodli sme termín a vo štvrtok poobede som naplánoval odjazd na Detvu. Predpovede počasia neboli bohviečo, ale veril som, že počasie nám bude priať. Vo štvrtok poobede padá definitívne rozhodnutie - idem. Vlčka neveriacky krúti hlavou, ale vybozkáva ma ona, deti a pes a o 16:00 hod. vyrážam smer Detva. Mraky sú hrozné a dažďu trčia nohy. Pre istotu navliekam aspoň gate od nepremokov, každý kto si niekedy obliekal nepremoky, vie o čom je reč. Za značkou koniec Považskej Bystrice začína pršať. Nerobím paniku, hádam to prejde. No pod výjazdom do Fačkovského sedla to psychicky nevydržím a obliekam komplet nepremok. Plechovkári na mňa hľadia, tí čo schádzajú z kopca hľadia ešte viac. Pod vrchom som pochopil - sneží. Našťastie nemrzne a kopec prechádzam v pohode. Za Budišom prestalo pršať. Na obvyklom mieste, v Tur.Tepliciach si dávam pauzu a vyzliekam nepremok. Utekám na vecko. Tam „ho“ na druhý pokus nájdem (zima je sviňa) a uľavím svojmu telu. Poplatok za WC je 20 centov, chcem zaplatiť, ale pumpárka s ľútostivým pohľadom len povie, nechajte tak. Cesta potom ubieha celkom rýchlo a v Očovej už uverím že nezmoknem. U Alberta si dám držkovú a čaj. Posedíme, rozoberieme itík a už sa tešíme na piatok.

Albertova Janka nám pripravila skutočne bohaté raňajky, ani sa nám nechce vstať od stola. Vytiahneme motorky z garáže a ideme na Biele vody. S počasím to vyzerá celkom dobre, trasa má byť zaujímavá a ideme po dlhom čase sólo.....teším sa. Vynulujeme tachometre, itík vložím do tankvaku a vyrážame. Cesta sa začína pekne, hneď za odbočkou na Snohy. Sledujeme zhodu metrov a kilometrov podľa itíka, kontrolujeme úlohy a snažím sa ich plniť. Chceme zistiť aj reálny čas, za aký sa dá prejsť trasa. Krásna krajina, síce nie je veľa času sa kochať alebo niekde dlhšie stáť, no aj tak vidím kus peknej prírody Slovenska. Veľa jazdíme v stupačkách, prejdeme super vypaľováky cez horu. Cesty sú plné jám, no nevadí, aj to patrí k turistike na motorke (diaľlnice nemám rád). Itík zatiaľ pasuje, smery a odbočky triafam bez problému. O chvíľu zastavujeme, akosi sa mi nezdá smer, ktorým idem. Po kontrole ale zisťujem, že sme správne. Zosadáme z motoriek, pozerám na Alberta. Kruhy pod očami, tvár taká divná. Hovorím si, asi následok krátkeho spánku. Našťastie to nie je z únavy, ale od prachu, ktorý odo mňa schytáva, keďže je mi stále v pätách. Po prvej časti, pri guláši, kontrolujeme kilometre a naše poznámky z cesty. Žiadnu zásadnú chybu nezisťujeme.

Druhá, poobedňajšia časť ma nesklamala. Je trošku rýchlejšia, ale rovnako zaujímavá . Cesta nám krásne ubieha a o 16.00 hod sme v cieli. Je pomerne chladno, ale nás hreje pocit dobre vykonanej práce a “tušák“, že tento pocit budú mať aj tí, ktorí absolvujú túto cestu. Znova kontrola kilometrov a poznámok. Potom ešte čaj , do topánok vložím vyhrievacie podušky a vydávam sa na cestu domov.

Všetko ide v pohode, dažďa nikde, nepremoky v kufre, no radosť žiť. V Kľačne ale prišla kríza. Smutná zamračená krajina a zima. A zima začala byť aj mne a poriadna. Prejdem cez kopec. Prší. Strašne nadávam a verím, že nebudem musieť na seba navliekať ten „atombordel“. Keď v Rajci neprší , som šťastný ako blcha, ale zima mi je stále. Za chvíľu už stojím pred garážou šťastný, že som doma. Vyzlečiem háby , z topánok vytiahnem vyhrievacie vložky a vložím si ich do rozkroku , vypijem dva rumy, aby som rýchlejšie rozmrzol. Píšem ešte správu Albertovi a Prezimu. Chválim trasu, ale itík by mohol ukrývať viac tajomstiev. Príjemne unavený, líham do postele a z týchto dvoch dní mám veľmi dobrý pocit. Už teraz som presvedčený, že Cenduro na Slovensku bude mať úspech.

Našťastie dni rýchlo utekajú a Cenduro sa blíži. Sledujem stránky Cendura a V-strom a sledujem, kto definitívne príde a kto nepríde. No a samozrejme pozerám predpoveď , tá mimochodom nie je bohviečo. Kontrolujem olej v stromíku , vyčistím a namažem reťaz a odstránim tohtoročné muchy a mušky. Vo štvrtok Vlča velí – kufre do spálne, idem baliť. Nachystám si všetko, čo považujem za nutné. No Vlča rieši všetky možné situácie, ktoré môžu nastať a doplní, čo uzná za vhodné. Balí ešte deti a psa, v piatok už nechce žiadny stres, veď odísť chceme podľa plánu.

Ja som medzitým naplánoval kochaciu trasu. 250 km jazdy na Biele vody. Normálne to mám asi 170 km, ale keď už máme voľno, tak kde sa ponáhľať. A naviac plánujem trasu výjazdu na v-stromácke stretko Duchonka 2011, tak spojím prijemné s užitočným. Niektoré úseky sú ešte nejasné, tak sa tadiaľ preveziem.

V piatok ráno vstávam zavčasu. Chcem dodržať denný plán. Všetko ide ako po masle. Nahadzujem kufre, ťažké sú jak parom, očividne tá Vlča myslela na všetko. Obliekame sa do hábov, keď tu zrazu rana ako z dela. Hrmí a blýska sa. Bežím von, zatiahnuté je teda poriadne, padajú kvapky. Volám Albertovi, reku aké je u Vás počasie? Pekne, svieti slnko. Čakáme polhoďku , hádam to prejde. Potom predsa len ideme, v diaľke vidím že sa to trhá. Pre istotu navliekame aspoň gate od nepremokov.

Po 8 km prší ako sviňa. Vo Sverepci stavajú cestu. Z prachu je v daždi jemné blatíčko. Cez plexi postupne nevidím nič . Naštastie v Dubnici prestane pršať . Keď v Partizánskom prechádzam okolo piatkovaj kolóny všetci si nás obzerajú. Vlča nechápe , ale ja tuším prečo. Keď zastavíme na pumpe, Vlča zalamuje rukami. Stromík je krásne pokrytý blatíčkom zo Sverepca. Vyzerá ako po šesťdňovej. Keď dorazíme na Biele vody, hneď čistíi kufre od blata. Cesta zo Žarnovice do Štiavnických baní je super a výjazd si užívame naplno. V Záježovej nám cez cestu prebehne krásna líška. Krajšia ako tá, čo nás vystrašila, keď sme s Albertom testovali trasu. V Kriváni dobiehame dvoch cendurákov . Biele vody sú blízko.

Po dlhej zime stretávame kopec známych tvárí. Bavíme sa o všeličom. Ladvinky okamžite vytvárajú klub. Jedno ma však prekvapí, po ceste na Biele vody nikto nezmokol...kadiaľ to jazdia...?

Spať ideme neskoro.

Ráno keď otvorím oči, Vlča ma zbadá a pýta sa...si v noci zváral? Keď sa pozriem do zrkadla je mi to jasné, pivo, demänovka a Brutusove víno škodí mojim očiam, asi musím zmeniť pomer /asi pridám viacej vína/.

Vonku pri rozprave vidím na všetkých, ako sa tešia na dnešnú súťaž. Obzerám stroje na parkovisku a je veru na čo pozerať. Všade, kde sa pozriem vidím stromy. Nie je ich viac ako „brambor“, ale je ich vidieť. Na každom stroji vidieť niečo iné, každý má svoje niečo a to je paráda. Som trošku prekvapený ako málo je KTM a nikde nevidím yamahu super tenere. Všetci pozorne počúvajú ako jazdiť podľa itíku. Ja to mám rád, je to iné jazdenie ako v kolóne alebo sólo. Pri úlohe sa musíš zastaviť, či chceš alebo nechceš. Poobzeráš sa okolo seba, vidíš krásnu krajinu okolo, pokocháš sa a hľladáš odbočky....radosť jazdiť. Moja súťaživosť mi nedá pokoja, tak sa nenápadne pripájam k jednej skupine. No aj v kukle ma Prezi spoznáva a na štarte ma diskvalifikuje.....so skupinou odchádzam, ale vnútorne protestujem a vydávam sa na úplne inú trasu. Albert poradil smer Ružiná, Halíč a Tuhár. Do Kriváňa sa vraciam po trase cendura a stretávam kolegov cendurákov. Niektorí meditujú nad rozloženými mapami, niektorí ma obehnú, aby v zápätí išli oproti lebo minuli odbočku. U Alberta skúšam „zabiť medveďa“, samozrejme žiadny úspech, radšej idem na obed.

Po obede sme sa rozhodli, že pozrieme rodinu vo Zvolene. Teta bude potešená, keď prídeme takí neohlásení, krémeš asi nebude upečený. Za Vígľašom prší, a prší stále viac. Nerozhádže ma to a som kľudný. Naštastie prší len málo a nepremoky su našťastie v kufre.

V teplej kuchyni vyhriatej od kachlí čakáme pokiaľ prestane pršat a keď vidím mraky nad Detvou, ľutujem závodníkov, určite moknú a itíky asi dostávajú zabrať. Aj ja som mal naplánovanú spoznávačku cesty pri Budči, ale už nechcem dážď. Ideme späť na Biele vody.

V cieli je už rušno. Albert a Prezi opisujú prejdené kilometre a posielajú tímy splniť poslednú úlohu. Všetci sú vyhrklovaní, ale spokojní. Chvália trasu a krásu okolia Hriňovej a Detvy. Bratia z Moravy a Čiech popíjajú výborné pivo /tuším bolo české/ a ako počúvam, veľmi sa im na Bielych vodách páči. Do cieľa dorazí aj Peter, autor itíku. Tiež to skúsil a dobre ho spracoval. Trafil do cieľa.

Po vyhodnotení, keď už debatujeme pri pive /kvôli očiam som nemiešal/ zisťujem, že cez pretek nikto nezmokol . Kadiaľ to všetci jazdia......?

Zlatým klincom tohto dňa je pečené prasa. Všetci videli zlaté prasa.....krásne bolo upečené. Škoda ho zjesť, ale Albert aj s Prezim naliehali, tak sme sa do neho pustili, bolo výborné. Keď zostali len kosti prišlo prasa druhé. Dve zlaté prasatá za večer. Však to nebýva ani na Vianoce.....zlaté prasa na Bielych vodách.

Veľmi dobre sa vyspím. Je nedeľa a moc sa mi nechce vstávať a nechce sa mi ísť domov. Pozerám von, trocha mraky. Hádam to vydrží, aspoň jeden deň by som mohol jazdiť suchý. Na raňajkách je prijemná atmosféra. Vonku počuť zvuk motoriek. Balíme a chystáme sa na odjazd. Posledné fotky, posledné kávy. Ťažké kufre znova zavesím na stroma a môžeme vyraziť. Pozriem mapu. Prejdeme z Hronskej Dúbravy na Nevoľné a do Kremnice, ale len keď nebude pršať. Vo Zvolene prší. Nemám rád diaľnicu, ale teraz ju využívam pre zrýchlený presun. Odbočku na Hronskú Dúbravu ignorujem. Odbočujem až v Bartošovej Lehôtke. Stále prší. Policajti, čo merajú rýchlosť sú schovaní v autobusovej zastávke a s úsmevom mi mávajú, keď okolo nich prechádzam. Klasicky prestávka v Turčianskych Tepliciach. Neprší. Stretávam aj cendurákov, čo išli cez Šturec. Klouže to tam jak prase, ale neprší.

Dotankujeme sa kávou a ideme domov. Prejdem Fačkov, neprší. To je dobré znamenie. Domov prídeme už v suchu. Večer zisťujem, že som nebol sám čo zmokol...konečne.

Krásny víkend......vydarená akcia.....len sa musím nabudúce s vami porozprávať, ako to robíte keď jazdíte suchý...

Vlčo
(fotografie a videa z akce najdete v tomto diskuzním vláknu)

VÍTANIE JARI - Detva 2011 (Slovensko)
(napsal Abe99)

Pátek 29.4.2011
Kufry jsem si zabalil už ve čtvrtek odpoledne, ten samý den jsem ještě udělal údržbu na Alpa, abych byl v pátek okolo poledne připraven vyrazit. Čekala mě ještě zkrácená noční směna v práci, ale v 3:00 v pátek ráno už jsem spal. Budík jsem nastavil na 11:00 a okolo 12-té jsem chtěl vyjíždět. Jak jsem byl natěšený na cestu, tak jsem ani dospat nemohl a vstával jsem něco před jedenáctou, pak už jen udělat hygienu, dovézt Alpa z garáže, pověsit na něj kufry, dát si lehký oběd, rozloučit se s manželkou (myslím, že jí přišlo vhod, že budu celý víkend pryč, alespoň jsem ji neotravoval při psaní bakalářky) a vyrazit směr Uherské Hradiště, kde se mám cca okolo 15té potkat s Honzou (BMW GS 1150) a pokračovat dál v cestě na Slovensko.

Ve 12:30 jsem vyrazil směr Olomouc. Ve Vysokém Mýtě jsem se ještě stavil naplnit nádrž a pokračoval jsem na Olomouc. U Mohelnice se začali trochu honit mraky a cca 5 kilometrů před Olomoucí začal pěkný slejvák. Musel jsem zastavit pod mostem a nazout nepromokavé návleky na boty, byla to jejich premiéra a hned jsem zjistil, že jsou o něco menší než bych potřeboval, ale s trochou síly a drobné destrukce mi dobře posloužily :-) . Po cca 15ti minutách usedám zpět do sedla a pokračuji do Olomouce a světe div se, tady není ani kapka. Po dešti ani památky. Tak asi abych se nenudil, projíždím centrem města směr Přerov. V Přerově to beru opět středem města (asi je to nějaká nemoc). Bylo by to v pohodě, kdyby nebyl pátek okolo třetí hodiny odpoledne :-( a já už neměl zpoždění… Z centra jsem se úspěšně vymotal a nabírám směr Uherské Hradiště. Opět začíná trochu pršet.

V Hulíně na jedné z křižovatek míjím dopravní nehodu tří aut. Tatra, Golf (asi o metr kratší) a kamion. V duchu si říkám, co by asi bylo ze mě kdybych byl místo toho Golfu???

Jsou čtyři hodiny odpoledne a já jsem v Uherském Hradišti, nikoliv na smluveném místě, ale zase mě to zatáhlo do centra města (fakt asi nějaká nemoc). U nějakého nákupního centra jsem zastavil a použil navigaci na „Agip“ ...ještě 2 km… Agip, „dojeli jste na místo určení“ mi hlásí slečna navigace. Honza už tu asi hodinu čekal, ale čekání si zpříjemnil povídáním se slovenským motorkářem na H-D, který nám říkal, ať se na Detvu vyserem, že tam je ještě sníh…

S asi hodinovým zpožděním vyrážíme směr Starý Hrozenkov a protože Honza navlékl nepromok, tak už nás čeká jen hezké počasí :-) až do cíle naší cesty. Přejíždíme hranice, udržujeme pohodovou cestovní rychlost 90 km/h +/-, a najednou nás předjíždí auto (pán asi spěchal). A pak cca 300 m před námi vidíme pána s plácačkou a spěchající řidič zastavuje u krajnice. Pod helmou si jen říkám „ty vole to bylo o fous“ a v duchu se posmívám tomu závodníkovi… Potom už nás sranda přejde, někde jsme špatně odbočili a jedeme směr Trenčín (drobná zajížďka), vracíme se a pokračujeme směr Banovce Nad Bebravou. Já potřebuju tankovat tak zastavujeme na Aralce ve Svinné, beru plnou a na obsluhu čerpací stanice se snažím promlouvat anglicky (to bude asi tím že platím eurem). Tady na pumpě potkáváme tady další tři motorkáře ze Zlína, jedou taky na Vitanie jari, takže dál už budeme pokračovat ve větším počtu, celkem pět motorek.

Dál pokračujeme směr Banovce nad Bebravou, Partizanske, Žarnovica, Žiar nad Hromom, Zvolen, Detva. Všude okolo samé kopečky a příjemná krajina. V Detvě na pumpě potkáváme skupinu slovenských motorkářů mířící také na Biele vody, jenže slováci nasadili tempo jak na motoGP a ujíždějí nám, jenže zabloudili a najednou jedou proti nám z kopce :-) . No nic, je čas zastavit vytáhnou čelovku a mapu a podívat se kde vlastně jsme. Nakonec se nám daří se zorientovat a cca v devět hodin večer jsme dorazili na Biele vody. Břeťa „prezi“ nás vítá při příjezdu. Zaparkovat motocykly, ubytovat se a hybaj na večeři a nějaké to pivo.

Sobota 30.4.2011
V sobotu budíček okolo 8mé, následuje snídaně a krátké seznámení s používáním itinerářů k našemu orientačnímu závodu po okolí. Okolo 10té usedáme (každý na svého koně) s parťákem Honzou do sedel a vyrážíme na první část trasy. Po pěti kilometrech se připojujeme ještě k dalším účastníkům „závodu“, se kterými trávíme celý den a následně i večer :-)

Nejprve frčíme po asfaltu okolo vodní nádrže Hriňová, kde plníme první úkol. Po rozbitých cestách vyjíždíme kopečky a kopce, abychom opět sjížděli do dolin a údolí. Jedeme po štěrku i kamení, po loukách i lesních cestách, užíváme si krásné přírody a krásné enduro vyjížďky. Okolo 15té hodiny, po cca 130 najetých kilometrech, lovíme medvěda (my jsme neulovili nic) a jdeme na oběd do motorestu u Gáborikov, kde si dávám morčiacie (moc jsem nevěděl co to je, ale že to není morče tak to jsem věděl!!!), knedlík a zelí. Po vydatném obědě se nám moc do sedel nechce, ale čeká nás už jen 90 kilometrů do cíle tak to snad do večeře stihnem :-) říkám si.

Zase nás čekají hezké cesty pro naše cendura, spousta zatáček, mávající děti u silnic :-) Občas čučíme na propadlou část silnice a cesta nám docela pěkně ubíhá i díky plnění úkolů. Okolo 20té jsme zase v základním táboře a zbývá splnit poslední úkol „vymyslet slogan pro CENDURO“. Úkolu jsem se zhostil velmi rychle, ale už si ani nepamatuju co jsem to vymyslel :-( Cestou na večeři ještě potkáváme Roberta ze Zlína (Zlatý Bažant se stříbrným staniolem), chvilku s ním pokecáme a na večeři jdeme společně. Konečně si po náročném dni dáváme pivo (Zlatý Bažant se zlatým staniolem), večeři, koukáme na první vystoupení našich hokejistů na mistrovství světa a vyměňujeme si své dojmy z dnešního dne. Pak Prezi vyhlásil výsledky „Kotár rally 2“. Bohužel jsme nic nevyhráli, ale to nám vůbec nevadí a pak už přichází na řadu promítání filmů z podobných akcí a expedic. Okolo půlnoci, po několika vypitých pivech a snědeném selátku, to balíme a jdeme spát…

Neděle 1.5.2011
Ráno budíček opět okolo 8mé, snídaně a rozmýšlení kudy domů. Nakonec jsem si řekl, že když už jsem tady, tak to vezmu do Bratislavy, ať se taky Transalp podívá na mistrovství světa v hokeji. Zabalím všechny věci, loučím se ostatními, neboť teď už vyrážím na cestu sám. Vyrážím směr Zvolen, Nitra, Trnava, Bratislava. Většina cesty vede po dálnicích, a to co není dálnice, tak je staveniště. Po cestě mi mírně prší, ale pořád dodržuju svůj časový rozvrh a stíhám vše podle plánu. Ve 13 hodin jsem v Bratislavě. Po Bratislavě trošku bloudím, ale zase se podívám i na hrad :-) a nakonec i před zimní stadión, kde se hraje mistrovství světa.

Opouštím slovenské hlavní město a přemýšlím, jestli tu ještě nemám natankovat. Na tankování už nedošlo a já se opět pouštím na dálnici směr Brno. Začínám si trochu dělat starosti s deštěm a taky s tankováním. Náhle přepínám na rezervu, už po 240 najetých kilometrech (normálně to je tak 280 km) a začínám hledat tabule s nějakou pumpou. Mezitím se ještě spouští vydatný slejvák. Když začnou padat i kroupy, tak mě opět zachraňuje most, pod který se schovávám. Beru na sebe zase nepromokavé návleky a reflexní vestu. Kroupy jsou pryč, už jen prší tak se opatrně vydávám na cestu a v duchu se modlím za nějakou benzinu. Po 10ti ujetých kilometrech vidím, že je možnost sjet z dálnice. Sjíždím a hledám pumpu. Naštěstí je hned v první vesnici. Za poslední eura nakupuji benzin, mezitím přestává pršet a vypadá to na krásný slunný den. Přejíždím státní hranici a na Shellce před Brnem opět tankuju, tentokrát už za naše a plnou! Projíždím Brno a nabírám směr Letovice, Svitavy, Vysoké Mýto, kde ještě zastavuji na Shellce a opět dotankuju do plné, abych věděl, kolik litrů to bylo za celý výlet. Po 17té hodině parkuju stroj před domem, Následuje přivítání s manželkou, odstrojení mého oře a zaparkování v garáži.

Tak takhle jsem strávil víkend s CENDUREM. Byly to pěkné tři dny, s partou zajímavých a stejně postižených lidí. Poděkování patří organizačnímu týmu za skvělou organizaci. Byl to skvělý zážitek!

Abe99
(fotografie a videa z akce najdete v tomto diskuzním vláknu)

TERMOSKY NA JÍDLO ESBIT FOOD JUG

Sat, 19 Feb 2011 11:30:17 +0100

Firma Esbit nabízí zajímavé termosky se širokým hrdlem Food Jug určené především k uchovávání teplého jídla. Tyto termosky jsou vyráběny ve třech velikostech: 500 ml, 750 ml, 1000 ml s černou matně hrubou povrchovou úpravou v kombinaci s oranžovým šroubením. Vnitřní víčko je vybaveno „tlačítkem“ na upouštění tlaku pro snadnější otevírání. Při testu, kdy se teplota okolí pohybovala okolo 20°C, se použití tohoto tlačítka nijak výrazně neprojevilo. V reálné situaci zimy a nízkých teplotách okolí ale bude mít své opodstatnění. Vnější víčko lze samozřejmě použít jako misku. Otevírat a zavírat termosku jde velmi příjemně. Dle výrobce jsou vnitřní stěny termosek postříbřeny pro lepší tepelnou izolaci.

Co lze od těchto „termosek“ očekávat? Tepelná izolace bude oproti klasické termosce o něco nižší, jelikož širší plastové hrdlo nemá tak dobré izolační vlastnosti. Mytí bude právě díky širokému hrdlu snazší a pohodlnější. Půjde v nich uchovávat jídlo různé konzistence i složení (polévky, rýže, brambory, maso, ale třeba i komplet jídlo jako řízek s brambory), ale některé omezeně. V extrémních podmínkách, kdy nám záleží na každém gramu paliva a okolní podmínky jsou náš nepřítel, v nich lze i vařit jednoduché pokrmy, například polévky.

Nyní se podíváme na jednotlivé aspekty podrobněji. Rozdíl ve schopnosti termosek udržet vodu teplou (případně i jiný obsah) je dán nejen výše zmíněným tvarem hrdla, ale samozřejmě i jejím objemem, jelikož menší dříve vychládají. Nezáleží-li vám tedy na objemu a hmotnosti a důležitá je pro vás co nejvyšší uchovaná teplota, sáhněte po té největší 1000 ml. Názornějším příkladem bude jistě několik tabulek. První je tabulka kterou udává výrobce (katalog 2009/2010):

Pro úplnost a pro pořádek, v novém katalogu na 2010/2011 jsou na tom termosky o poznání lépe, zřejmě je musel výrobce vylepšit (nasvědčují tomu i pozměněné rozměry termosek 500 ml a 1000 ml):

My však dále budeme vycházet z horní tabulky výrobce (2009/2010), ke které naše termosky přísluší.

Ve druhé tabulce máte možnost zkonfrontovat hodnoty reálně naměřené dvěma testery nezávisle na sobě. V obou případech byla okolní teplota 20°C. První tester – autor (I), měřil s výchozí teplotou vody 95°C a měření probíhalo teploměrem na zavařování a clonou z alobalu. Druhý tester (II) měřil s výchozí teplotou 98°C a měření probíhalo pomocí digitálního teploměru – sondy. Výsledky měření mohly být ovlivněny lehce i podmínkami měření – např. čas nutný pro změření teploty vody (částečně odklopené víčko apod.). Na druhou stranu tak výsledky lépe vystihují reálnou situaci, kdy termosku několikrát denně otevřu, abych se mohl napít. Obecně lze konstatovat že dle očekávání si nejlépe vedla 1000 ml termoska, kde má tekutina po 24 hodinách stále ještě dostatečnou teplotu (42°C), která pocitově ještě zahřeje a dle různé literatury je i k pití v extrémních podmínkách nejvhodnější (např. J. Pavlíček – 41°C).

0 hod.

1 hod.

2 hod.

3 hod.

4 hod.

5 hod.

6 hod.

7 hod.

8 hod.

9 hod.

12 hod.

24 hod.

500 ml Esbit (I)

95°C

79°C

71°C

63°C

58°C

56°C

51°C

48°C

46°C

43°C

38°C

28°C

500 ml Esbit (II)

98°C

86°C

80°C

72°C

67°C

64°C

59°C

44°C

750 ml Esbit (I)

95°C

80°C

75°C

69°C

65°C

61°C

57°C

54°C

52°C

50°C

45°C

34°C

1000 ml Esbit (I)

95°C

83°C

77°C

72°C

69°C

67°C

63°C

60°C

58°C

55°C

52°C

42°C

1000 ml Esbit (II)

98°C

88°C

86°C

82°C

76°C

73°C

71°C

57°C

1000 ml klasická

95°C

86°C

81°C

78°C

74°C

70°C

67°C

64°C

61°C

59°C

58°C

50°C

Pozn. červeně podbarvený údaj = nesplňuje garance výrobce, zeleně podbarvený údaj = splňuje garance výrobce

Mytí je naprosto komfortní a nebude činit nikomu problémy. Nicméně termosky je třeba mýt ručně vodou například s jarem, nikoliv v myčce či nějakými abrazivními prostředky – došlo by k poškození vnitřní vrstvy stříbra.

Uchovávání jídla, vyjma tekutého (polévky…) má svá specifika a možná úskalí. Většina jídel bude mít především po uvaření nižší teplotu než 95°C (např. rizoto), nebude jednolitých a také jimi většinou termosku nenaplníte úplně celou (1000 ml rizota je celkem slušná porce). Tudíž jídlo rychleji chladne vlivem volného prostoru (vzduchu) v termosce. Za takových podmínek se již rozhodně vyplatí plnit termosku pokud možno co nejvíce. Z praxe mám také vyzkoušené, že čaj při teplotě 40°C se pocitově jeví ještě dostatečně teplý a příjemný na konzumaci, ale jídlo při stejné teplotě působí již spíše vlažně. Pro ilustraci uvádím výsledky měření na 750 ml termosce Esbit plně naplněné vařenou rýží se vstupní teplotou 85°C. Po třech hodinách měla rýže teplotu 67°C, po 6 hodinách pak zhruba 55°C. 6 hodin vidím u jídla jako limitující dobu, kdy bude ještě při konzumaci pocitově dostatečně teplé. Pro srovnání, nejmenší 500 ml termoska měla při naplnění pouze z poloviny a vstupní teplotě rýže 72°C následující výsledky. Po 3 hodinách 41°C a po 6 hodinách 30°C.

Asi nejzajímavější vlastností je u těchto termosek možnost nouzového vaření (např. při nedostatku paliva v extrémních zimních podmínkách). Ne že by to u jiných termosek také nešlo, ale právě tyto se k tomu svou konstrukcí širokého hrdla nabízejí. Takže, jak na to? Nejjednodušší je začít polívečkou… Připravíme si ingredience – brambory, mrkev, cibule, salám, bujón. Brambory, pokud nejsou zmrzlé, oloupeme a nakrájíme (ale není to nutné, lze použít i celé), podobně salám a případně i další suroviny a vše vložíme do termosky. Poté zalijeme vařící vodou (cca. 95°C-98°C), termosku uzavřeme a důkladně protřepeme. Termosku je totiž nutno nejdříve vytemperovat/prohřát. Zhruba za 5-10 minut je termoska i zelenina dokonale prohřátá, nyní vodu z termosky slijeme do nádoby a znovu přivedeme k varu. Opět ji nalijeme do termosky. Tím naše vaření končí, zbytek už se děje bez nás a my můžeme například vyrazit na cestu. Za 2-3 hodiny, podle obsahu, je vařeno. Zelenina krásně změkne a polévka je hotová. Výsledkem je ušetření značného množství paliva při vaření na klasickém vařiči potřebného k udržení teploty polévky kolem bodu varu (dejme tomu cca. palivo na 10 minut vaření). Podobným způsobem lze uvařit těstoviny, rýži, atd…

Závěrem lze konstatovat, že tyto termosky s širokým hrdlem sice chladnou o něco rychleji oproti klasickým s úzkým hrdlem, avšak snadno se čistí. Je možné snadno je plnit jídlem a opět jej z termosek vyndavat. Pro minimalizaci teplotních ztrát je každopádně lépe plnit termosky až po okraj či zvolit správnou velikost. Možnost vaření je velmi zajímavá, ale pokud uživatel nemíří do skutečně extrémních zimních podmínek, kde může být vaření na plynu problémem, je dobré zvážit, zda není lepší si místo termosky, díky které ušetří palivo, vzít spíše kartuši plynu navíc.

Hodnocení autora | zobrazit všechna hodnocení výrobku (celkem 1)

Plusy
snadné mytí, možnost uchování jídla, možnost snadnějšího nouzového vaření

Mínusy
rychlejší chladnutí, pro delší uchování jídla nutno plnit po okraj nebo vybrat vhodnou velikost

Celkové hodnocení
Zajímavá alternativa ke klasické termosce s výhodou snadnějšího mytí

funkčnost:

provedení:

cena/výkon:

celkem:

ZDROJ: Svět outdooru, text a foto Zdeněk Hübst

CENDURO - SOS na cestách

Sun, 13 Feb 2011 21:20:00 +0100

Tak se dnes stalo že na dámské jízdě do motoškoly v Kolíně nešla Katce nastartovat ER5.Naštěstí to holky samy zvládly a to si ještě vyslechnu jak to že neměli potřebné nářadí.Jedná se ale o to že jsem zháněl známé v okolí aby jím v případě pomohli.Holky to opravili na základě tel. rad dřív než jsme někoho sehnali.Tahle ta síť kamarádské výpomoci chybí všude.Tak ji zakládám v Ostravě a čekám že za nějakou dobu ji CENDURO bude mít pro pomoc v nouzi co 50km. můj tel. 605 266 348

[b]---------------------------------[/b]
...tak na základě myšlenky Petra_t vzniklo:

[b]"CENDURO - SOS na cestách"[/b]

...průběžně doplňujeme základní seznam kontaktů členů webu, kteří jsou ochotni pomoci v případě nouze v ČR a SR *tup*

[b]---------------------------------[/b]
...pro základní rozlišení "míry a schopnost pomoci" provizorně nastavíme následující členění:

- [b]základní podpora [/b](od zapůjčení "velkého kladiva", přes možnost garážování nepojízdného stroje, místo pro stan na zahradě, zprostředkování kontaktu na šikovného mechanika v místě, atp.)

- [b]hobby servis [/b](tzn. například mám hlubší technické znalosti a umím "přiložit ruku k dílu", mám vozík či dodávku na odvoz nepojízdného stroje, mohu ubytovat, atp.)

- [b]profi servis [/b] (opravíme cokoli, zajistíme ubytování, atp.)

...specifikaci, co je zadarmo a co za peníze sem dávat nebudeme ...prostě to bude záležet na situaci a individuální domluvě a vyplyne to z konkrétní situace - za základní pomoc peníze asi nikdo nevezme, ale něco jiného bude, pokud např. záchrance pomoci věnuje celý den na úkor své práce, najede spoustu km, obtelefonuje půl republiky, odborně opraví a tpod.
[b]---------------------------------[/b]

[b]Česká republika[/b] (předčíslí: [b]+420 ... ... ...)[/b]

[b]Moravskoslezský[/b]
Ostrava: +420 605 266 348 petr_t (profi servis)
Ostrava: +420604 530 091 pavelgs (základní podpora)
Ostrava, Hlučín, Opava: +420 737 953 627 Waltr (hobby servis)
Horní Suchá: +420 603 583 318 czunik (hobby servis)
Dobrá, okr. Frýdek-Místek: +420 602 435 588 Mart (základní podpora + odvoz motorky + ubytování)
Nový Jičín: +420 608 113 666 prezi (základní podpora)
Frýdlant nad Ostravic: +420 604 416 778 ivanversys (základní podpora)

[b]Olomoucký[/b]
Olomouc: +420 602 509 796 bystricke (základní podpora + odvoz motorky)
celý kraj: +420 731 565 870 Luky1 (základní podpora + odvoz motorky)
Šumpersko: +420 602 552 232 Usáma (základní podpora)

[b]Zlínský[/b]
Zlín: +420 731 847 665 HonzaGS (profi servis)
Kroměříž: +420 737 445 470 komaiz (základní podpora)
Uherské Hradiště, Ostrožská Nová Ves: +420 607 624 574 Radek (základní podpora)

[b]Jihomoravský kraj[/b]
okolí Masarykova okruhu, Říčany: +420 777 191 263 Polda (základní podpora + svařování = ocel,Al,nerez)
Znojemsko, příp. Třebíčsko a pohraničí Dolních Rakous: +420 604 935 878 Slam (základní servis + ubytování)

[b]Královohradecký kraj[/b]
Rychnov nad Kněžnou: +420775228236 task (základní podpora)

[b]Pardubický[/b]
Pardubice: +420 602 151 226 Speed (základní podpora - jen víkend)
Žamberk, okr. Ústí nad Orlicí: +420 608 260 363 Flash (základní podpora + odvoz motorky)

[b]Karlovarský[/b]
Kraslice (okres Sokolov): +420 606 608 025 Sharki (hobby či profi servis?)

[b]Středočeský[/b]
Měšice (okres Praha-východ): +420 608 887 912 radosek (základní podpora)
Vlašim (okres Benešov): +420 721 103 488 epidem (základní podpora)
Příbram: +420 733 152 294 Alfikov (základní podpora)
Řitka (okres Praha-západ): +420 602 791 068 PeDR (základní podpora)
Sedlčansko (středobod mezi Příbramí, Benešovem, Táborem): +420 737 963 917 Hans (základní podpora)

[b]Jihočeský[/b]
Tábor: +420 721 103 488 epidem (základní podpora)
Blatná (okres Strakonice): +420 604 264 291 Kareru (základní podpora), nebo +420 724 485 831 kamarád s dílou a vlekem

[b]Liberecký kraj[/b]
Liberec a okolí: +420 602 404 922 Tom (hobby servis)
Semilsko (Český ráj, Krkonoše): +420 777 194 042 Dastr (základní servis)

[b]Ústecký kraj[/b]
Varnsdorf a okolí (i s přilehlým Německem): +420 777 704 203 Stenly hobby servis)

[b]Slovenská republika[/b] (předčíslí [b]+421 ... ... ...[/b])

[b]Trenčiansky kraj[/b]
Myjava: +421 905 952 154 vlk - Dušan (základná podpora)
Považská Bystrica: +421 910 618 618 vlco - Juro (základná podpora)

[b]Banskobystricky kraj[/b]
Detva, Zvolen, Lucenec, Banská Bystrica: +421 905 616 083 Lubenko (základná podpora)

[b]Prešovský kraj[/b]
okres Prešov: +421 907 781 033 Vlado (základná podpora)

[b]Bratislavský kraj[/b]
Bratislava, Banská Stiavnica: +421 915 797 460 Kaktus - Peter (základná podpora)

TO ZÁKLADNÍ O STANECH

Fri, 11 Feb 2011 11:44:46 +0100

Z velké škály vyráběných stanů mají pro pobyt v přírodě největší využití stany do velikosti pro 2 – 3 osoby. Proto se také o těmto stanům budeme věnovat nejvíce, i když je samozřejmé, že používány jsou i stany rozměrnější a stany speciální. V článcích "To základní o ..." jsou přehledně zpracovány základní informace o vybavení. Jsou určeny pro rychlou orientaci a podle potřeby aktualizované. Tentokrát jsme upravili Základní informace o stanech.

KONCEPCE A TVAR STANU
Nejrozšířenějšími stany jsou kopule, jejichž předností je značná, u některých absolutní samonosnost. Mohou stát i bez jediného kolíku (velká výhoda na kamenitých místech či na sněhu) a případné kotvení (podlážka, kotvicí šňůry) zajišťuje odolnost vůči náporům větru. Kopule mívají dva nebo tři pruty křížící se v jednom bodu a oproti áčkům lépe využívají vnitřní prostor.

Pokud se nosné pruty stanu kříží ve dvou a více bodech, mluvíme o geodetických stanech. Také jejich výhodou je vysoká samonosnost a navíc jsou segmenty střechy menší a lépe odolávají větru. Vnitřní prostor je využit ještě o něco lépe než u kopulí. Existují velkokapacitní geodetické stany, které naleznou užití především ve vysokohorských základních táborech.

Vnitřní prostor stanu nejlépe využívají tunelové stany. Poměrně snadno a rychle se stavějí, vždy však potřebují ukotvení.

Především pro kempování jsou vhodné kombinované stany. Vedle těžkých rodinných stanů s kovovou konstrukcí jsou tu dnes i stany podstatně lehčí, které využívají výhody ohebných prutů. V současnosti jsou to nejčastěji velké prostorné kopule s tunelovými ložnicemi.

Naopak nejmenší jednomístné stany jsou vlastně jakési „žďáráky“, vylepšené jedním či dvěma krátkými pruty nebo jedním podélným prutem.

Starší koncepce jsou stany typu A, které se vyrábějí stále méně. Střecha je podepřena dvěma tyčkami, vypnuta a kotvena šňůrami. Vnitřní prostor je hůře využitelný, méně odolávají větru a vyžadují více kotvení.

VÝŠKA A HMOTNOST
Výrobci udávají, pro kolik osob je stan určen. Jedna osoba zabere minimálně 55 až 60 cm na šířku a stan by měl být nejméně o 25 cm delší než výška postavy. U dvouplášťových stanů jsou brány v úvahu rozměry stanu vnitřního. Výška rozhodne o tom, zda ve stanu budeme moci stát, sedět či klečet, nebo jen ležet. Hmotnost nejlehčích jednomístných stanů se dlouho pohybovala kolem 1 kg, ale v roce 2010 představila firma Terra Nova jednomístný dvouvrstvý plnohodnotný stan Laser Ultra 1 s hmotností 482 g. Také dvou a vícemístné stany se v přepočtu pohybují okolo hranice 0,5 kg na jednu osobu.

VCHODY A ÚLOŽNÉ PROSTORY
Vybírat si můžeme mezi stany s krytým a nekrytým vchodem a jedním či více vchody. Krytý vchod přináší podstatné výhody. Vytváří úložný prostor, umožňuje odvětrávat stan otevřeným vchodem i za deště a v neposlední řadě výrazně zvyšuje komfort „bydlení“ ve stanu při nepřízni počasí. Dva vchody jsou praktické u stanů pro více osob a umožňují účinné větrání (průvan). Ve špatném počasí je příjemnější používat vchod v závětří a v zimě návětrný, který bývá méně zasypán sněhem. Vchody opatřené moskytiérou se staly samozřejmostí a do horkých letních nocí jsou k nezaplacení.

Do prostorného stanu se vejdeme i s věcmi, ale často je praktické mít úložné prostory mimo vnitřní stan. Jde především o mokré věci a zablácené boty. Nejjednodušším řešením je apsida, vzniklá oddálením tropika od obrysu vnitřního stanu a ukotvená kolíkem. Výrazně více místa poskytuje předsíňka, která vznikne využitím podpěr a prutů, pak je to vhodné místo i pro opatrné vaření.

DVOUPLÁŠŤOVÝ A JEDNOPLÁŠŤOVÝ STAN
Snaha omezit kondenzaci vodních par uvnitř stanu byla důvodem pro zdvojení střechy. Zdrojem vlhkosti uvnitř stanu jsou jak obyvatelé, tak jejich věci, ale ve značné míře i vzdušná a zemní vlhkost. Vnitřní stan je proto vyroben z dobře prodyšného materiálu, aby se vlhkost vysrážela až na stanu vnějším (tropiku). V prostoru mezi vnitřním stanem a tropikem může cirkulovat vzduch, a stan se tak vysouší. Kapky vody, které se přesto na tropiku vysrážejí, po něm stékají dolů a vnitřní stan zůstává suchý. Dvojitý stan vzniká nejčastěji zavěšením vnitřního stanu na konstrukci (tunýlky, háčky či karabinky, šňůrky s háčky) a přetažením tropika přes konstrukci. Druhým způsobem je protažení prutů konstrukce skrz tunýlky tropika a zavěšení vnitřního stanu na tropiko. První způsob je levnější, jednodušší, a na střeše se tak snadno neusazuje sníh. Výhodou druhého je větší pevnost, možnost stavby obou částí stanu najednou a také možnost postavit samostatné tropiko.

V době prodyšných bavlněných stanovek byly běžné jednovrstvé stany. Pokud dnes narazíme na syntetické jednovrstvé stany, jde buď o levné výrobky pro letní sezonu, o jednovrstvé ministany, stany z nepropro materiálu, případně jednovrstvé ultralehké stany pro speciální využití (například bivakovací stany).

PROVEDENÍ ŠVU
Švy jsou místem, kudy se do stanu nejsnáze dostane voda, proto má většina stanů švy podlepené nepropustnou páskou. Podlepování silikonizovaných tkanin je technologicky náročnější. Proto jsou tropika často silikonizovaná jen z jedné strany, ale někteří výrobci už podlepují švy i u oboustranně silikonizovaného materiálu. Stále více výrobců přechází k výrobě tropika bezešvou technologií svařováním jednotlivých dílů.

KONSTRUKCE
Pruty konstrukce jsou nejčastěji z duralu nebo z laminátu. Dural je lehčí, pevnější, avšak dražší. Pro náročnější podmínky se používají duralové slitiny s příměsí např. skandia a trubky většího průměru (kolem 8,5 – 9 mm). Cena konstrukce z nejlepších materiálů může sama o sobě přesahovat cenu běžného stanu. Z hlediska využití prostoru je výhodná konstrukce s proměnnou tuhostí nebo z předtverovaných dílů.

VĚTRÁNÍ
Nejúčinnější větrání stanu umožní otevření vchodu a ještě lépe dvou protilehlých vchodů. Tady se projeví výhoda krytých vchodů, které dovolí odvětrávat i za deště. Stále častější jsou větrací systémy přístupné zevnitř, např. povytažení dolního okraje tropika nebo větrací průduchy ve střeše. Větrání přispívají i větší plochy síťovaného materiálu na vnitřním stanu.

CO JEŠTĚ MŮŽE HRÁT ROLI?
Použité materiály ovlivní funkčnost, hmotnost a samozřejmě i cenu stanu. Na tropiko se používají syntetické tkaniny se zátěrem na bázi polyuretanu (PU) nebo silikonu. Výhodou silikonu jsou lepší mechanické vlastnosti upravené tkaniny a lepší odolnost proti nízkým teplotám. Podle zkušeností v běžných podmínkách postačí hodnoty vodního sloupce 1000 – 1500 mm, pro drsnější podmínky 2000 – 3000 mm. Mnohem vyšší hodnoty musí dosahovat materiál pro podlážky. Naopak vnitřní stan je co nejlehčí, u letních stanů často pouze z moskytiéry.

Určitou roli hraje i barva stanu. Ve světlých stanech je více světla a pobyt v nich je mnohem příjemnější, stany jasných až svítivých barev jsou lépe vidět a hodí se do náročných klimatických podmínek, např. pro horolezecké expedice. I u běžných stanů získávají oblibu okna a průhledné díly. Uplatňují se také reflexní prvky, například u kotvících šňůr, o které se pak v noci méně zakopává.

Meziprostor oddělující tropiko a vnitřní stan. Na existenci meziprostoru závisí funkce větrání, proto se u postaveného stanu nesmí tropiko dotýkat vnitřního stanu, zvláště nad hlavami spáčů. Kondenzovaná vlhkost může namočit spacák dotýkající se slepeného tropika a vnitřního stanu nebo může stékat dovnitř stanu.

Obal chrání stan před poškozením při transportu. Příliš malé obaly komplikují zabalení stanu, lepší jsou dostatečně velké obaly s kompresními popruhy.

STANY PRO PŘÍRODNÍ TÁBOŘENÍ
Kromě turistických stanů existují pro pobyt v přírodě stany, ve kterých může hořet otevřený oheň. Nejčastěji jsou vyrobeny z bavlněné o hmotnosti cca 300 g/m². Nejznámější je týpí, ve kterém se často táboří podle vzoru severoamerických indiánů. Z dalších jmenujme například kopulovité stany podobné mongolským jurtám nebo jehlanovité stany zubříky inspirované obydlími dávných obyvatel střední Evropy.

POMOCNÍK PŘI VÝBĚRU STANU
Co mě zajímá	Jaký stan zvolit
Stan pro pěší, cyklo a vodní turistiku
• stan budu stavět i bourat nejspíš každý den	• ať je stavba co nejjednodušší
• ponesu ho na zádech	• ať má minimální hmotnost (není tolik důležité pro vodáky)
• klimatické podmínky (jaro až podzim) nebudou příliš náročné	• postačí standardní odolnost stanu (praktická je vchodová moskytiéra a dva vchody jsou pohodlnější)
• ve stanu budu převážně jen spát	• ať výška umožňuje sedět, případně klečet, uplatní se i ministany
Stan pro mototuristiku a do kempu
• nepředpokládám každodenní přesun a stavění stanu	• stavba může být složitější a časově náročnější
• ponesu ho jen k autu nebo na malé vzdálenosti	• hmotnost nerozhoduje
• klimatické podmínky (jaro až podzim) budou nenáročné	• postačí standardní odolnost stanu (praktická je vchodová moskytiéra)
• budu ho obývat dlouhodobě	• ať poskytuje maximální komfort a prostor • ať výška dovolí ve stanu i stát
Vysokohorská turistika
• stan budu stavět i bourat nejspíš každý den	• ať je stavba co nejjednodušší
• ponesu ho na zádech	• ať má minimální hmotnost, ale ne na úkor odolnosti stanu (toho lze docílit použitím špičkových materiálů)
• klimatické podmínky vysokých hor budou náročné budu ho používat celoročně)	• ať je maximálně odolný ve větru a dešti (může mít i sněhové límce) • pestré barvy zvyšují bezpečnost
• často budu ve stanu přečkávat i delší čas nepohody	• ať výška umožňuje sedět, případně klečet • ať má dva vchody, velké předsíňky a úložné prostory
Stan pro zimní podmínky
• stan budu stavět také na sněhu, v mrazu a musí přečkat i sněhovou vichřici a přívaly sněhu	• ať má sněhové límce • výhodou jsou dva vchody a co největší samonosnost • ať je stavba snadno proveditelná i v rukavicích • ať má i ploché kolíky, nebo přímo sněhové kotvy • pestré barvy zvyšují bezpečnost • ať jsou použity mrazuodolné materiály a plasty • silikonizované tkaniny jsou v mrazu praktičtější než zátěrové • ať je vnitřní stan superprodyšný • vchodový zip může být nahrazen stahovacím rukávem

Tip
Odkazy na články týkající se tématu Stany
Turistické stany - malá inventura z roku 2009 s přehledem nových prvků za poslední roky
Přehlížená drobnost - kolíky - dobré kolíky oceníte, když přijde nečas
Jurek Dome 2 Army - zkušenosti se stavbou stanu Jurek Dome 2 Army v rukavicích

Tip
Užitečné odkazy na testy stanů na Světě outdooru:
Archiv testů stanů
Tento přehled článků s tematikou stany získáte také vždy, když zvolíte vpravo filtr "Stany" (a podobně lze zvolit i další filtry). Stejný filtr přitom mají také relevantní statistiky a odkazy.

Tip
Užitečný odkaz na nejlépe hodnocené stany na Světě outdooru:
Jak najít nejlépe hodnocené stany na Seznamu výrobků
V odkazu se otevře kompletní seznam všech nejlépe hodnocených výrobků. Pro seznam nejlépe hodnocených stanů klikněte nejprve v pravém menu na filtr "Stany" a potom ještě v tabulce na sloupec "Váš názor" - tím se vyfiltrují nejlépe hodnocené stany. Budeme rádi, když přidáte i své hodnocení.

Tip
Odkaz na přehledovou tabulku stanů na Světě outdooru:
Stany
Přehledové tabulky výrobků nabízejí základní parametry a infoceny outdoorových výrobků na českém trhu včetně možnosti filtrace podle zadaných údajů.

ZDROJ: Svět outdooru, text je dílem celé redakce.

TRAVELLUNCH

Sun, 06 Feb 2011 11:11:26 +0100

TRAVELLUNCH

Dehydrovaná strava Travellunch výborně chutná. Obsahuje všechny důležité látky a je vhodná na cesty a pro všechny outdoorové aktivity.

- Superlehké balení
- Dehydrované jídlo bez konzervantů
- Krátký čas přípravy - zaliješ horkou vodou a po chvíli máš hotový oběd
- Úspornost místa - není potřeba dalšího nádobí
- Velká různorodost jídel
- Široká nabídka pro vegetariány

Pro členy a příznivce stránek CENDURO sleva 10% na celý sortiment Travellunch!
(nutno objednat zde na stránkách Cenduro - kontakt viz. níže)

Hlavní jídla + snídaně (celá nabídka ZDE)
Jídla s hovězím a kuřecím masem a dále širokou nabídku vegetariánských jídel.
Jednotlivá porce včetně balení váží 145g a dvojitá porce 280g. Energetická hodnota těchto jídel je až 1900 Kj = 440Kcal.

Z nabídky hlavních jídel patří k nejchutnějším :
Hovězí stroganoff - kousky hovězího masa s omáčkou, houbami a rýží
Paella - klasické španělské jídlo s kousky kuřete, ryb a opravdovými krevetami
Nasi goreng - Indické jídlo s kousky kuřete, krevetami, rýží společně s hrozinkami a ananasem
Špagety Bolognese - oblíbené špagety se spoustou hovězího masa
Bramborová kaše se šunkou a pórkem - bramborová kaše jako od maminky s výraznou máslovou chutí, šunkou a pórkem
Hovězí & brambory hot pot - kousky hovězího masa s výbornou bramborovou kaší a křupavou smaženou cibulkou
Couscous - opravdová lahůdka pro vegetariány. Couscous se zeleninou.

Pro úspěšný start dne máme 4 snídaně.
Dva druhy Müsli - s pomerančem a Müsli s hrozinkami, jablky a mlékem.
Palačinky s jablky a opravdovou lahůdku Míchaná vajíčka na křupavé cibulce. Jejich chuť je věrná a skvěle si na nich pochutnáte kdekoliv! K přípravě těchto 2 snídaní je ovšem nutné použít pánev.

Polévky a doplňky (celá nabídka ZDE)
V nabídce máme 4 druhy polévek, z nichž se nám zdá nejchutnější Kuřecí indonesian - ostrá polévka se spoustou kuřecího masa. Nabídku polévek doplňují Gulášová, Rajčatová a Bramborová.

Dále vám můžeme nabídnout spoustu doplňků pro váš pobyt na cestách. K nejzajímavějším patří Survival Ration - koncentrované jídlo pro přežití, které využijete vždy když se váš výlet neočekávaně protáhne a vy jste bez jiného jídla. Survival Ration nemusíte vařit, konzumujete tak jak je. Ve 250gramech je dostatek energie pro osobu na celý den. Jídlo je zabaleno ve čtyřech malých porcích, konzumujete postupně nebo se podělíte s přáteli. Pro dlouhý pobyt mimo civilizaci pro vás máme také dezerty - Jogurtový a Rýžový nákyp, dále sušené Plnotučné mléko, Pomerančový džus, Mleté hovězí maso, Tuk na smažení, Proteinový nápoj a XISS mineral drink plný vitamínů a minerálů. A jako rychlá svačina chutné tyčinky plné energie Mandle & fík, Citron a Sezam & med.

Celodenní menu (celá nabídka ZDE)
Tři druhy celodenních menu jsou rozděleny podle teploty prostředí, kde se budete pohybovat. Energetická hodnota celodenních menu je až 3200Kcal.

Test dehydrované stravy Travellunch (Svět Outdooru) ZDE

Uživatelská recenze + komentáře "cendurotestérů" ZDE

Objednávejte formou PM (soukromá zpráva), nebo na e-mailu breta.havel@seznam.cz. Objednané věci vám zašleme na dobírku, nebo jako "obyčejný balík" v případě plakby na účet předem. Většina věcí je skladem.

NÁŠ TIP: Podívejte se také na další nabídky v "CENDURO obchůdku" ...co třeba taková Esbit termoska na jídlo se slevou 20% ?

ESBIT

Sun, 06 Feb 2011 08:20:45 +0100

ESBIT

Suchý líh, kapesní lihové vařiče, termosky na jídlo a pití, vařiče na tekutý líh, sady nádobí, titanové příbory atd.

Pro členy a příznivce stránek CENDURO sleva 10% na celý sortiment ESBIT!
(nutno objednat zde na stránkách Cenduro - kontakt viz. níže)

Katalog ESBIT k nahlédnutí ZDE

Ceník ESBIT k nahlédnutí ZDE (z uvedených cen sleva 10%)

Nyní mimořádná a časově omezená AKCE pro členy a příznivce webu CENDURO! Platí do 31.3. 2011 nebo do vyprodání. Termosky na jídlo ESBIT se slevou 20%!

- Vakuová termoska na jídlo 0,5 L 599 Kč akční cena: 479 Kč

- Vakuová termoska na jídlo 0,75 L 689 Kč akční cena: 551 Kč

- Vakuová termoska na jídlo 1 L 779 Kč akční cena: 623 Kč

Test termosek na jídlo ESBIT (Svět Outdooru) ZDE

Objednávejte formou PM (soukromé zprávy), nebo e-mailem na adrese breta.havel@seznam.cz . Objednané zboží vám zašleme na dobírku, nebo jako "obyčejný balík" v případě platby na účet předem. Většina věcí je skladem.

NÁŠ TIP: Podívejte se také na další nabídky v "CENDURO obchůdku" ...co třeba výborná strava na cesty Travellunch se slevou 10% ?

CESTOPIS - Amerika a Zlatý okruh 2010 (2. část)

Sat, 29 Jan 2011 07:22:45 +0100

Amerika a Zlatý okruh 2010 (2. část)

Místo cesty Západ USA – Colorado, Utah. Arizona, Nevada, Kalifornie

Začátek cesty 7.června 2010

Konec cesty 28.června 2010

Najeto km 4277

Asfalt - off road 80 : 20

Účastníci Hynek, Tomáš, Peter, Miro, Rasťo

8 den Las Vegas Den volna 14 červen

Na den volna jsme se těšili všichni. Máme totiž v plánu, zaletět se podívat na světoznámý Grand Canyon. Rezervaci na vrtulník jsme si udělali pár dní dopředu. Kolem 10 hodiny ranní nás čekala před hotelem limuzína, která nás odvezla na malé letište.

Vrtulník už na nás čekal. Nejdříve jsme přelítali přes vodní přehradu Hoover Dam, která zásobuje vodou a elektřinou Las Vegas.

Samotný Grand Canyon se vine v délce asi 500 km. Asi po 20 minutách letu jsme již mohli vidět jeho západní část. Nejdříve jsme letěli v dostatečné výšce a mohli jsme obdivovat jeho rozsáhlost. Po chvilce letu jsme začali klesat na dno kaňónu a přistáli jsme na malé plošině. Tady byl pro nás připraven malý oběd se šampaňským.

Po občerstvení jsme se vraceli do Las Vegas trochu jinou trasou a na závěr jsme ještě udělali malý okruh nad centrem města. No, prostě výlet k nezapomenutí.

Po večeři ve stylu bufetu jsme se šli projít po Las Vegas stripu a mohli jsme žasnout pod světly neónů. Večer jsme zakončili na show Davida Copperfielda. Nechal před našimi zraky zmizet kadilac a i několik diváků z obecenstva. Super podívaná.

9 den Las Vegas – Chino Valley 390 KM 15 červen

Dnes jsme měli v plánu projet přes přehradní nádrž Hoover Dam, ale museli jsme změnit plán, protože už asi 10 km před hrází byla dopravní zácpa. Staví se tam totiž nový visutý most (v této době je už dokončen).

Po krátké poradě jsme se rozhodli to objet jižní cestou. Tomáš už měl nachystanou náhradní trasu. Jeli jsme na jih a na chvíli jsme se dostali až do Kalifornie. Příma cesta bez zatáček a nesmírné horko nás dost zmohli. U města Bullhead City teplota dosáhla až 47C. Měl jsem pocit, že projíždím rozžhavenou troubou.

Napojili jsme se na známou Route 66 a pokračovali po ní do malého zlatokopeckého městečka Oatman. Oběd jsme si dali v mísním salónu a časem jsme se přesunuli do období kovbojů a indiánů.

Pokračovali jsme po Route 66 a několikrát jsme se zastavili u starých benzínových pump.

V podvečer nás čekal prašný úsek, který vedl arizonskou prerií a byl dlouhý asi 50 km.

Do našeho motelu dorážíme už po tmě.

10 den Chino Valley – Grand Canyon 290 KM 16 červen

Hned po ránu jsme zase vjeli do terénu. Prašná cesta nás zavedla přes jeden průsmyk až do zlatokopeckého městečka Jerome. Po zastávce na kafe pokračujeme směr Sedona. Příroda okolo se opět začala barvit do červena. Projeli jsme státní park Red Rocks a dostali se do malebného města Sedona. V okolí se natočilo mnoho amerických westernů.

Po malém obědě najíždíme opět do terénu. Shelby hill road se klikatí nahoru a je to velice populární vyhlídková cesta pro turisty.

Rasťo se snažil vyhnout jednomu z terénních aut a zajel moc na krajnici. Podklouzla mu zadní guma a už byl na zemi. Nic se mu ale nestalo, jen jsme mu pomohli zvednout jeho bavoráka.

Projeli jsme město Flagstaff a čekal nás dlouhý a větrný úsek směr Grand Canyon. Po stranách cest se častěji začali objevovat indiánské stánky s různými indiánskými tretkami a suvenýry.

Také jsme byli svědky velkého lesního požáru. Jeho dým zahalil značnou část oblohy a trochu nám omezil na pár dní viditelnost.

V podvečer dojíždíme na známý Grand Canyon. Přesněji řečeno na jeho jižní stranu, která je více populární a více navštěvovaná. Večeře proběhla v místní kafetérii.

11 den Grand Canyon - Mexican Hat 390 KM 17 červen

Dopoledne jsme návštívili několik jedinečných vyhlídek a měli jsme možnost vidět tento jedinečný kaňon z různých pohledů. Nedá se to ani popsat, musí se to vidět na vlastní oči.

Teplota začíná zase rychle stoupat a nás čeká několik dlouhých úseků přes indiánskou rezervaci Navajo. Indiány jsme viděli jen z povzdálí a žádný z nich nejel na koni.

Do Monument Valley vjíždíme se sluncem v zádech. Je to nezapomenutelný pohled. Tak si vždy představuji americký západ. Není divu, že většina westernových filmů byla natočená zde. Udělali jsme zde spoustu fotek. A vůbec se nám nechce odjet.

Hotel máme v blízkém mestě Mexican Hat, které je už ve státě Utah. Na večeři je opět pravý steak z místnich zdrojů a taky nám u večeře hrála místní westernová kapela. Jediné co mi dnes chybí je dobře vychlazená plznička.

12 den Mexican Hat - Durango 260 KM 18 červen

Už po ránu je dost horko. Udělali jsme pár fotek u mexického klobouku. Krajina okolo je dost vyprahlá a je vidět, že tady už dlouho nepršelo.

Vyjeli jsme prašnou cestu Moki dugway, až na horní vyhlídku. Před námi jsme viděli tzv. Údolí bohů. Celým tímto údolím vede nádherná prašna cesta, perfektní pro naše bavoráky. Je to podobné jako v Monument Valley.

Vrátili jsme se zpět na asfalt a bočními cestami se dostáváme zpět do Coloráda.

Naše další zastávka měl být Mesa Verde národní park. Cesta, která vede tímto parkem byla ale v rekonstrukci, tak jsme se rozhodli to vynechat.

Do Duranga přijíždíme celkem brzo odpoledne, tak jsme našli dobrou mexickou restauraci a pěkně jsme se nadlábli. Trochu jsme si prošli hlavní třídu a pak jsme se přesunuli do našeho hotelu.

13 den Durango Den volna 19 červen

Náš druhý den volna jsme začali velice pozvolna. V centru Duranga byla auto show, a tak jsme se tam šli podívat. Viděli jsme spoustu naleštěných veteránů. Také zajímavá byla návštěva obchodu Harley Davidson. Mohli jsme tady vidět celou řadu Harlejů a spousty doplňků a oblečení. Každý jsme si něco koupili na památku. Odpoledne jsme trochu opláchli naše stroje a taky přišla řada na pravou americkou whisky.

14 den Durango – Salida 380 KM 20 červen

Dnes se chystáme projet značnou část Skalnatých hor. Jedeme na sever po tzv. Miliónové cestě. Provoz skoro žádný. V horách je trochu chladněji, což je vítaná změna oproti vyprahlé poušti. Cesta se vine nahoru a dolů se spoustou zatáček. Dali jsme si kafe v Silverton a pádíme dále. Po projeti lázeňského města Ouray, kterému se říká kolorádské Švýcarsko, jsme najeli do terénu. Úsek je dlouhý asi 50 km, ale nic náročného. Přejeli jsme průsmyk Soví potok (3082 metrů) a klesáme do údolí.

V Gunnison byla zastávka na oběd a zase jsem neodolal a dal si steak. Ještě nás čekal jeden prašný průsmyk a to Marshall pass. Opět jsme to zvládli bez problémů. Počasí nám dnes opět přálo a mašiny šlapaly bez problémů.

Každy den toho vidíme tolik, že si už jen matně pamatuji kde jsem byl před pár dni.

Vše se mi to začíná míchat dohromady. Noc strávíme v Salida, která je obehnaná Skalistými horami se sněhem na vrcholcích.

15 den Salida - Denver 300 KM 21 červen

Dnes se okruh uzavře a my se vrátíme do Denveru. Vyrážím opět na cestu

s vědomím, že tohle je můj poslední den na motorce v Americe. Jedeme po prašné cestě směr Cripple Creek. Úsek je dlouhý asi 60 km a my jsme potkali snad jen dvě auta.

V Cripple Creek je nutná zastávka na kafe. Nedaleko vidíme vrcholek Pikes Peak (4300 metrů). Jezdí se tam závody do vrchu a také tam vede nejvýše položená železnice v Severní Americe.

Následujeme řeku South Plate a tady nás čeká poslední prašný úsek na tomto výletu.

Všichni se to snažíme užít do sytosti.

Po 14 dnech se vracíme do Denveru a mě to připadá, že jsme odjeli před pár dny. Nerad se loučím se svým bavorákem, ale vše musí jednou skončit.

16 den Denver – Vídeň 22 červen

Moc jsme toho nenaspali a už nás Tomáš veze na letiště. Odlétám se smíšenými pocity a v duchu již plánuji že se do Ameriky brzo vrátím. Rád bych příště vzal sebou i mého syna Pavla.

Všichni jsme se s Tomášem a jeho ženou Celii srdečně rozloučili. Chtěl bych jim touto cestou také poděkovat.

Miro si prodloužil pobyt o pár dní a vyjel si ještě na jeden výlet. Udělal si výškový rekord a vyjel na bavoráku na Mt. Evans = 4347 metrů nad mořem. Je to nejvyšší asfaltová cesta v Severní Americe.

Děkuji za Vaši pozornost a zájem.

Hynek

Zpět na 1. část

(USA MOTO TRAVEL - výlety na motocyklech po Americkém Západě)

CESTOPIS - Amerika a Zlatý okruh 2010 (1. část)

Thu, 06 Jan 2011 22:16:50 +0100

Amerika a Zlatý okruh 2010 (1. část)

Místo cesty Západ USA – Colorado, Utah. Arizona, Nevada, Kalifornie

Začátek cesty 7.června 2010

Konec cesty 28.června 2010

Najeto km 4277

Asfalt - off road 80 : 20

Účastníci Hynek, Tomáš, Peter, Miro, Rasťo

Naposledy jsem byl v Americe před 10 lety a projel jsem její velkou část v minivanu se svými kamarády. Již tenkrát jsem snil to projet ještě jednou, ale v sedle motorky.

Můj sen se stal letos v červnu skutečností. Děkuji za to mému kamarádu Tomášovi, který bydlí už 18 let v Denveru ve státě Colorádo. Plán byl jednoduchý. Zapůjčit si v Denveru BMW 1200 GS a vyrazit směr západ.

Přidal se k nám ješte Petr, Rasťo a Miro. Za 14 dni jsme měli najet okolo 4000 km a projet Colorádo, Utah, Arizonu, Nevadu a kousek Kalifornie. Tomáš to měl pro nás připraveno perfektně.

1 den Brno – Denver 7 červen

Cesta z Vídně do Denveru proběhla bez problému. Celkem nám to vzalo 24 hodin co jsem se rozloučil s rodinou v Brně. Miro letěl jiným letem a byl v Denveru o 2 hodiny dříve. Po příletu jsme zjistili, že Rasťovi nepřišel kufr. United Airlines nám dali naději, že kufr snad přijde příštím letem.

Tomáš navrhl jet nejdříve k němu domů a vrátit se pro kufr později. Všichni jsme to přivítali. Už jsem se nemohl dočkat sprchy a postele. Po chutné večeři a přípitku na úspěch naší cesty, jsem však padl do postele jako mrtvola.

2 den Denver 150 KM 8 červen

Kufr pořád nepřišel. Takže musíme počkat a odložit náš odjezd na motorkách o jeden den. Nejdříve jsme navštívili místní půjčovnu motorek. Konečně už jsem se dočkal. Přidávám plyn a BMW 1200 GS šlape jako hodinky. Miro si půjčil BMW 800 GS. Rozhodli jsme se, že si uděláme malou vyjíždku do hor. Ale nejdříve jsme se zastavili v motorkařské prodejně doplnit svou výbavu.

Denver leží ve výšce 1600 metrů a počasí se tady může změnit běhen pár hodin. Dnes bylo polojasno a asi 23°C.

Po nákupech a obědě v Mexické restauraci vyrážíme směr hory. Náš první kaňon se vine až do výše 2800 metrů. Trochu se tady ochladilo. Přece jenom jsme ve Skalistých horách. Navštívili jsme zlatokopecké městečko Central City, které se v dnešni době přeměnilo na město s hernama. Takové malé Las Vegas. Jediné místo v Colorádu, kde se můžou hrát hazardní hry.

Tady nás čekal první prašný úsek. Cesta s názvem "O my god road" ve mě trochu vbuzovala obavy. Ale vše bylo OK. Měl jsem možnost si vyzkoušet jak se můj bavorák bude chovat na šotolině. Byl jsem rád, že mám gumy Continental TKC 80. Zpět do Denveru jsme se vrátili jiným údolím a nakonec jsme najeli 150 km.

Kufr už dorazil a Tomáš ho jel vyzvednout na letiště. Jeho manželka Celia nám připravila večeři a pak už jen zbývalo nabalit naše mašiny a těšit se na zítřejší odjezd.

3 den Denver-Moab 643 KM 9 červen

Předpověd počasí na dnes vypadá příznivě - skoro jasno a teplota mezi 15 až 25°C. Protože jsme pozadu o jeden den kvůli ztracenému kufru, máme před sebou dlouhý den v sedle. Tož nasedat a jedem.

Jedeme na jihozápad po US 285. Po obou stranách cesty jsou Skalnaté hory. Na vrcholcích je ještě sníh. Už asi po půl hodině jízdy jsme si všimli, že provoz v horách je minimální. Příjemná změna proti rušné Evropě.

První zastávka na kafe je v Buenna Vista. Pořád je ještě teplo ale to se vše změnilo při našem výjezdu do průsmyku Cottonwood pass ve výšce 3696 metrů.
Na druhé straně průsmyku je prašná cesta, ale pro naše BMW to není žádný problém. Sjíždíme nekonečným údolím až do města Gunnison. Na 50 km jsme potkali možná dvě auta. No prostě paráda.

Později odpoledne se začala projevovat únava z letu a taky časový posun o 8 hodin. Všichni jsme se rychle probrali po nájezdu do dalšího úseku. Dost se tam prášilo, tak jsme si museli nechat větší rozestupy.

V podvečer jsme vjeli do státu Utah a zde jsem poprvé uviděl ty červené skalnaté útvary, které jsem si pamatoval z mé dávné návštěvy. Do města Moab dojíždíme skoro po tmě. Několikrát jsme měli štěstí a vyhnuli se srnkám skákajícím přes cestu.

V Moab máme zarezervovaný malý domek s velkou garáží. Strávíme tady dvě noci. Motorky jsme pohodlně zaparkovali v garáži a protože po dlouhém dni se nám už nechtělo nikam na večeři, objednali jsme si pizzu.

Máme za sebou první dlouhý den a musím říci, že Tomáš to má pro nás nachystáno do detailu. Už se nemůžu dočkat, co nás čeká zítra.

4 den Moab – Moab 260 KM 10 červen

Po vydatné snídani v Moab diner nás čeká první Státni Park - Dead Horse Point. Cesta zde končí nádhernou vyhlídkou na Canyonlans národní park. Kousek se svezeme po prašné cestě dolů do kaňonu. Rád bych jel dál, ale Tomáš mi to rozmluvil s poznámkou, že cesta se stane za pár km trochu obtížná pro naše 1200 GS. Budu se tady muset někdy vrátit na lehčí motorce.

Na oběd jsme se vrátili do Moabu. Odpoledne nás čekal Arches Národní park. Zde jsme projížděli krajinou plnou přírodních oblouků a červených sklanatých útvarů.

Trochu jsme se dnes zapotili. Teplota stoupla až na 30°C.

Následovali jsme řeku Colorado a objeli jsme okruh okolo La Sal hor. Zde se trochu ochladilo, což jsme všichni přivítali. Dalši krásný den.

5 den Moab – Boulder 350 KM 11 červen

Snídani jsme si dali v takzvaném Jail house. Měli tam velice dobré kafe.

Po krátkém úseku na dálnici jsme najeli opět do terénu. Úsek byl dlouhý asi 45 km. Všichni jsme si ho užili do sytosti. Tomáš a Miro měli kameru na přilbách a natočili velice pěkné záběry. Za krásného počasí jsme projížděli krajinou plnou červených útvarů.

Projeli jsme San Rafael Swell a naše další zastávka byla v Goblin Valley - Údolí strašidel. Bylo až neskutečné vidět, co může matka příroda vytvořit.

Pokračujeme směrem na jihozápad a v dálce vidíme černé mraky. Zastavili jsme se na oběd a opět jsme si dali pravý americký steak. Ještě doplnit plnou nádrž, a jedeme dále. Projížděli jsme Capitol Národní Park a obloha se pořád více zatahovala. Nenechali jsme nic náhodě a oblékli se do deště. Cesta, která se jmenuje Cesta časem nás zavedla až do výše 2865 metrů. Trochu tady mrholilo a teplota klesla až na 4°C. Takže veliká změna v teplotách, kolem poledne bylo skoro 30°C.

Naštěstí jsme to měli už asi jenom 50 km do naší cílové stanice. Do městečka Boulder jsme dojížděli za deště. V blízkosti našeho hotelu, byla velice dobrá a vyhlášená restaurace, kde všechno vaří z místních potravin a bio. Den jsme zakončili opět v pohodě a spokojeni.

6 den Boulder – Zion 270 KM 12 červen

Pršelo celou noc a ráno stále prší. V dálce můžeme vidět čerstvý poprašek sněhu na vrcholcích hor. Po snídani v Hells’ backbone caffe jsme se rozhodli, že odložíme náš odjezd až na 12 hodinu. A taky že jo. V poledne se to protrhlo a zase svítilo slunce. Pokračujeme Cestou časem a projíždíme Escalante národní monument.

Dnešní první zastávka je v Bryce národnim parku. Už jsem zde jednou byl, ale nestačil jsem opět žasnout. Kluci také nevěřili svým očím.

Bryce canyon vypadá jako červená krápníková jeskyně, ale otočená naruby. Je vytvořená z vápencových útvarů a za vše může voda, vítr, mráz a čas. Udělali jsme si tady malý výšlap. Po šesti dnech v sedle motorky to byla příjemná změna.

Stále jsme na takzvané Colorádské plošině a pohybujeme se ve výšce mezi 1200 až 3800 metrů. Takže počasí se tady může změnit během chvilky. A taky, že jo. Zase se na nás něco žene. Ale ujeli jsme tomu.

Dnes nás čekal ještě Zion národní park. Protože jsme dnes ráno vyjeli s malým zpožděním tak tam přijíždíme v podvečer. Mohutné skalnaté útvary mají unikátní podobu a jsou zbarvené do červena díky západu slunce. Po projetí dlouhým tunelem se před námi otevřelo krásné údolí. Připadal jsem si jako v nějakém indiánském filmu.

Ubytovali jsme se v přilehlém městečku Springdale a na večeři jsme šli do místního salonu.

7 den Zion – Las Vegas 330 KM 13 červen

Hned po ránu jsme najeli do terénu. Nic obtížného, ale užili jsme si to. Stále jsme ve státě Utah.

Po krátkém dálničním úseku jsme vjeli do státu Arizona. Ale pouze na 45km. Tady nás čekala opravdová poušt a další prašná vložka. Málem jsem přejel pravého amerického chřestýše. Všichni jsme zastavili a obdivovali jsme ho z bezpečné vzdálenosti.

Den se blížil k poledni a my jsme vjeli do státu Nevada. Takže zase povinná zastávka u státní cedule. Značně se tady oteplilo. Sjeli jsme totiž z Colorádské plošiny do výšky asi 800 metrů.

Moc cest tady není, tak musíme jet zase kousek po dálnici. Je to bezpečné, protože řidiči tady motorkáře akceptují. Každou chvíli míjíme někoho na Harley. Je to přece jenom nejoblíbenější motorka v Americe.

Je skoro 35°C. Pěkné horko. To ale ještě nevím co mě čeká v příštích dnech. Blížime se k Las Vegas.
Vjíždíme do světoznámého Las Vegas v pozdních odpoledních hodinách. Obrovské hotely a kasína jsou všude okolo nás. Je tady dost rušno a cesty jsou plné aut s turisty. Jsem velice rád, že už přijíždíme k našemu hotelu Treasure Island. Tomáš nás šel přihlásit a vyzvednot kliče od pokojů. Velice mile nás překvapilo, že nám odnesli naše zavazadla až na pokoj. No prostě Las Vegas.

Na večeři jsme museli zkusit tzv. buffet. A nebo taky - all you can eat. Pěkně jsme se nadlábli. A hurá do kasína. Každý jsme si dali limit, kolik chceme prohrát. Jediný Petr měl štěstí a odcházel od rulety o 400 dolarů bohatší. Do postele jdu s vědomím, že zítra nás čeká den volna.

Hynek

Pokračování 2. část

(USA MOTO TRAVEL - výlety na motocyklech po Americkém Západě)

CENDURO předměty

Tue, 05 Oct 2010 01:17:41 +0200

Předměty s CENDURO motivem objednávejte na e-mailové adrese cenduro@cenduro.cz

Věci vám zašleme jako obchodní balík na dobírku, nebo jako cenný balík při platbě na účet předem (je to levnější).

NOVINKA !

Jednobarevné triko s potiskem (provedení "UNISEX", tedy vhodné pro muže i ženy)
100% bavlna, gramáž 160g, velikost XS - S - M - L - XL - XXL
černá (black), bílá (white), tmavě modrá (navy), šedá (grey melange)
s tištěným malým obrázkem na prsou vlevo a velkým obrázkem na zádech
cena 250,- Kč

...omlouváme se za amatérské foto nevalné kvality, pro upřesnění tedy ještě obrázky v grafickém návrhu:

Pánské triko s límečkem
černé, s výšivkou loga na prsou vlevo, velikost S - M - L - XL - XXL
cena 300,- Kč

Pánské triko dvoubarevné
černo-červené, s výšivkou loga na prsou vlevo, poslední kus ve velikosti L
cena 280,- Kč

Pánská mikina fleece
černá, s výšivkou loga na prsou vlevo a na zádech, velikost S - M - L - XL - XXL
cena 550,- Kč

Dámské triko s límečkem
černé, tyrkysové nebo růžové s výšivkou loga na prsou vlevo, velikost S - M - L - XL
cena 300,- Kč

Dámské triko
purpurové nebo žluté s výšivkou loga na prsou vlevo, velikost S - M - L - XL
cena 260,- Kč

Dámskáská mikina fleece
červená, s výšivkou loga na prsou vlevo a na zádech, velikost S - M - L - XL
cena 550,- Kč

Dámská mikina fleece LUX
červená, s výšivkou loga na prsou vlevo, velikost S - M - L - XL
cena 990,- Kč

Klíčenka kožená obšívaná
kůže, nerez kroužek; slepotisk (ražba) loga; rozměr cca 75x30mm
cena 50,- Kč

Kšiltovka bavlněná
černá, s výšivkou loga vpředu a www adresou vzadu, univerzální velikost; kovová spona
cena 160,- Kč

Kšiltovka "bambuska"
speciální materiál s podílem bambusu; velmi lehká s antibakteriální úpravou, ochranou před UV zářením, rychle schne
černá nebo béžová, s výšivkou loga vpředu a www adresou vzadu, univerzální velikost; suchý zip
cena 300,- Kč

Přibližná tabulka velikostí:

Pánské

Objednací velikost	Výška postavy v cm	Obvod hrudníku v cm
XS	156-164	78-86
S	156-164	86-94
M	164-172	94-102
L	172-180	102-110
XL	180-188	110-118
XXL	188-196	118-129

Objednací velikost	Výška postavy v cm	Obvod hrudníku v cm
XS	157-163	80-87
S	163-168	87-93
M	169-176	93-99
L	177-181	99-107
XL	182-187	107-115

Dámské

Objednací velikost Výška postavy v cm Obvod hrudníku v cm

XS 157-163 80-87

S 163-168 87-93

M 169-176 93-99

L 177-181 99-107

XL 182-187 107-115