---

vůbec nechápu, jak můžete takhle lovit z paměti jeden trapas, když já naopak nevím, kde začít :D

tak teda zkusím jeden méně profláklý, zato docela doooost povedený *blushing*

je to tři roky zpět, říkám si, že alpík je nějaký zasviněný a určitě by mu prospělo, kdyby se tročišku omyl, nablejskal a bylo zase vidět, že je modrý a krásný. domluvila jsem se tedy s bráchou, že využiju jeho zázemí na pneuservise a wapkou dám alpíkovi pořádnou masáž. přijela jsem tam, krásný slunný den, tričko, džíny, motoboty. za servisem má brácha štěrkový plácek, na kterém jsem alpíka začala ostřikovat ze všech stran a užívala si, jak se pomalu vylupuje ze špíny modrý krasavec. kluci v servise měli klídek, nahlas puštěné rádio a kdybych prý něco potřebovala, ať klidně přijdu. mezitím jel kolem honzaTA, v obleku z nějakého školení. zastavil a tak jsme se dali u pucování alpíka do řeči. nespojujte si jeho oblek s wapkou, tak jednoduché to opravdu nebylo. povídáme, já u toho leštím, holím od much, vyblejskávám plasty a obcházím neustále alpíka kolem dokola. nepřála bych opravdu nikomu zažít pocit, že se pod váma rozevře zem a někam padáte a nevíte kam. přesně tohle se mi stalo. najednou cítím, že někam padám. kdybych stála na kraji skály, tak vím přesně o co jde. takhle mi mozek nedokázal nic napovědět a zůstal jen pocit děsu a šoku. nebudu napínat, stejně už to je celkem jasné. propadla jsem se ztrouchnivělým poklopem z překlížky do jímky nebo-li ŽUMPY ze servisu. pud sebezáchovy mi velel roztáhnout paže a tím jsem docílila toho, že jsem visela v díře do pasu v jakémsi smradlavém sajrajtu (ne, neříkejte TOOOO!!!), loktama opřená o okraje jímky a řvala na honzu, ať mě vytáhne. ten přiskočil v tom hezkém čistém obleku :D a okamžitě mě doslova vyhodil ven. třásla jsem se hrůzou, střepávala ze sebe jakési stopadesátinohé potvory, které si tam v té tmě klidně lebedily, a nevěděla, jestli brečet nebo se smát. prostě šok jako z učebnice. kdybych se nezachytila za okraje, nejspíš bych si i lokla, hloubka jímky cca 2 metry. kdyby tam nebyl honza, kluci ze servisu by mě přes rádio neslyšeli. kdyby …. prostě měla jsem štěstí, že to dopadlo jen takhle. sedřené lokty, sedřenou jednu stranu žeber, od pasu dolů smradlavá a mokrá. no co mám povídat, to nejhorší jsem ze sebe sprchla wapkou a sedla na NALEŠTĚNÉHO alpíka a jela domů. tam jsem se sprchovala několik hodin, než jsem měla pocit, že už snad smrdím jen sama sobě a ne všem okolo :D
závěr: poklop od jímky nebyl vidět, protože byl zaházen štěrkem, ale mým mytím alpíka i předchozím deštěm byl rozmočený až se pode mnou prostě propadl. kovový prý pořád někdo kradl, tak tam kluci dali překlížku a pak na to zapomněli. dnes už je tam kryt plastový. a dnes se tomu už směju, ale pamatuju si, že mě ještě pár týdnů mučila noční můra, jak se někde propadám a leze tam po mě hromada
pavouků ( a to se pavouků opravdu štítím!!)

hele a nestojím o žádné komentáře jooo??? :D:D