---

Jak se poznají účelové komunikace?

Určit, zda cesta je, nebo není účelovou komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je v terénu obtížné a nejisté, přitom nezbytné k posouzení práva vjezdu.

Účelové komunikace jsou obvykle málo frekventované, zpevněné i nezpevněné cesty v obcích a polní a lesní cesty. Účelovou komunikací se pozemek stává automaticky, pokud je dlouhodobě a pokojně využíván jako dopravní cesta pro vozidla a chodce a pokud slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků.

Pokojným užíváním se míní stav, kdy není o právo vjezdu veden žádný spor a tento stav trvá dostatečně dlouhou dobu, aby mohl být považován za ustálený. To lze bez podrobné znalosti místní situace jen stěží zjistit.

Účelovou komunikaci nelze spolehlivě rozpoznat ani z katastrální mapy, protože obvykle neleží na zvláštním pozemku. Určitým vodítkem může být jasná fyzická rozpoznatelnost v terénu (trvalé, výrazné vyjetí nebo zpevnění) příp. zmíněná znalost místních zvyklostí (trvalý stav, souhlas vlastníků).

Může být matoucí i opačná situace, kdy se zpevněná účelová komunikace zdá být v lepším technickém stavu než blízká místní komunikace nebo silnice III. třídy. Přesto nemusí být veřejně přístupná, např. proto, že vede po lesních pozemcích (viz dále).

Odlišení komunikaci může napomoci fakt, že místní komunikace a silnice bývají při vyústění nebo křížení — na rozdíl od účelových komunikací — označeny směrovými tabulemi.