---

Bledjamint + Medvedik cistotný:
díky moc na podporu ;), když jsem v zimě začínala koketovat s terénem, každé kaluži jsem se buď vyhla nebo to prostě otočila. Sice jsem pak na sebe byla naštavná :@, ale fakt jsem z bláta a vody měla šílený respekt. Než jsme vyjeli do Albánie, projela jsem jen ty nejmenší kaluže, zvládla jsem louku a polní cesty... trip na Balkán jsem plánovala já, takže jsem pak v Makedonii na prvním enduru nemohla nadávat, když cesta vedla lesem, kde nebylo blátu kam uhnout... zvládla jsem to "bez ztráty kytičky", ale klepala jsem se jak ratlík.
Albánie byla "suchá" a cesty úžasné - to jsem si vážně užívala *blushing* - i když ne tak rychle jako kluci.
Cesta do Théth od Kopliku mi dala sáhnout na mé psychické a pak i na fyzické dno - nechápala jsem proč tady jsem, za čím se sem ženu, když kolem nic nevidím skrz mlhu a cesta je tak kamenitá, že řidítka neudržím v dlaních....30 minut rozboru mé osobnosti kolegou mi pomohlo a pak už jsem si celou dovolenou jen a jen užívala, bez ohledu na terén a počasí... a že nás teda počasí potrápilo!!!
V Bosně jsem zažili povodně a najednou mi vše bylo jedno - sesuvů půdy jsem projížděli několik, bláto, obrovské kaluže, potoky vody přes silnici, brody... prostě to šlo a já je jela pořád s dobrou náladou a úsměvem na tváři.

Opakuji se, ale terén mě fakt baví a jsem ráda, že nápad koupit Freewinda nebyl zas až tak hloupej, jak se mi před koupí zdálo *pray*